6 - Jmenuje se Dafné...

22. prosince 2012 v 22:21 | Hunter |  Dračí dcera
Ach. Jak začít? Předně asi trochu kajícně - kapitolu přidávám přesně měsíc po pátém dílu, za což se ve skrytu duše lehce stydím Rozpačitý. Mohla bych si jako novoroční předsevzetí dát, že se polepším a budu kapitoly přidávat častěji? Stejně bych to nejspíš nesplnila...
V podobném duchu budu i pokračovat - abych to trochu upřesnila, právě mám v procesu výroby dvacátou kapitolu. Jo, napsané dopředu to je, jen pomalu opravuju. Chtěla bych povídku dokončit během vánočních prázdnin a pak už jen opravovat, přepisovat, popř. psát něco dalšího. Takže mi prosím odpusťte, jestli se zase měsíc nepřihlásím, po Vánocích budou kapitoly určitě častější.
Tak, tímto s omlouváním končím. Ještě chci upozornit na nové dva (vlastně tři) blogy, které mi přistály v oblíbených. Majkelina a Laura vedou stránky, které určitě stojí za navštívení, tak se na ně běžte podívat Mrkající.

Dobře, už se nebudu vykecávat - tady máte šestou kapitolu. Enjoy it ;)!





"TY!" Seliviell měla tvář zkroucenou do zuřivého šklebu. Upírala na dítě oči jako dvě planoucí pochodně.
"Jak jsi mohla?!"
Perot po krocích ustupovala, současně s tím, jak se bílá dračice přibližovala.
"Uvědomuješ si, co jsi způsobila? Přivedla jsi sem člověka! Do Varangy. Víš vůbec, jak strašné to je?!"
Seliviell vrčela čím dál hlasitěji.
"Matko, prosím, vyslechni mě. Nemohla jsem tam to dítě nechat. Rodiče mu pobili elfové. Viděla jsem, jak jeho matku sežrali zaživa. Bylo by příliš kruté nechat ho tam zemřít."
"Je kruté přinést ho sem. Kruté pro nás! To dítě stejně zemře. Když ne rukou elfů, zabiji ho sama! Ničím jsi mu nepomohla! Znesvětila jsi posvátné místo!"
"Nedělej to," naléhala Perot. "Tys tam nebyla. Elfové mu zmasakrovali rodinu. Nebyli bychom pak o nic lepší než oni, kdybychom zabili i jeho."
"Co je nám do lidí?! Lidé a elfové spolu vedou války odnepaměti. Jedí se. Zabíjejí se. Nezajímá mě, čí to byla vina, ani kolik jich zemřelo. A jestli tebe ano, nemáš právo nazývat se drakem. A teď mi to dítě dej a zmiz mi z očí, Perot!"
Seliviell se celá napnula, připravená ke skoku. Perot za sebou v tu chvíli ucítila chladnou stěnu jeskyně - už neměla kam uhnout.
"Matko, poslouchej mě! Ona je-"
"Ona je člověk! Nic víc."
"Seliviell, počkej!" Perot i její matka vzhlédly. Vra´aar měl ve tváři váhavý výraz, jakoby nevěděl, na čí stranu se přiklonit. Staří draci i Merriel stáli za ním a vrhali po obou dračicích pochybovačné pohledy.
"Nepleť se do toho," odbyla ho Seliviell. "Ona sem přinesla člověka. Sám dobře víš, že ho nemůžu nechat naživu."
Vra´aar udělal několik váhavých kroků jejím směrem.
"Alespoň ji vyslechni. Já sám chápu, že nemohla to dítě nechat napospas lesnímu lidu. Nebylo by to… správné. Přestože máš plné právo zabít ho, vyslechni si nejdřív slova naší dcery."
Teď už stál Vra´aar po jejím boku, připraven jí mírnit, kdyby chtěla po Perot opět skočit. Naklonil ke své družce hlavu a cosi jí pošeptal tak tiše, že to nikdo kromě nich neměl možnost slyšet. Seliviell se trochu zklidnila, pořád ale těkala kolem očima plnýma nenávisti. Nebylo jisté, komu je ten pohled určen víc - jestli lidskému dítěti nebo samotné Perot.
Seliviell dlouhou chvíli mlčela. Jako kdyby čas měl najednou podobu tlukotu srdce. Perot se neodvažovala ani dýchat.
"Dobře. Poslouchám.
Ale pak toho člověka zabiji, ať se mi v tom kdokoliv z vás bude pokoušet bránit." Měla najednou až příliš chladný a nezúčastněný hlas. Perot cítila, jak jí provrtává pohledem.
Zhluboka se nadechla. Věnovala otci jeden děkující pohled. Nejspíš tomu lidskému dítěti právě zachránil život. A jí samotné možná taky.
Jen pomalu dávala dohromady slova. Věděla, že tohle je její jediná šance. Pokud dokáže matku přesvědčit o tom, co jí samotné vrtalo hlavou od chvíle, kdy si tu holčičku brala, má vyhráno. Ale bude to nejspíš ta nejtěžší věc, co v životě udělala. Slova se jí na jazyku skládala pomalu a těžce.
Nakonec však našla odvahu čelit Seliviellinu pohledu a hrdě zvedla hlavu.
"Nemůžeš jí zabít, matko. A ani to neuděláš. To dítě je Vidící."
V tu chvíli jako kdyby někdo ze světa vymazal veškeré zvuky. Zdálo se, že nikdo se neodvažuje pohnout. Dokonce nebylo slyšet ani nádechy. Všichni zírali na Perot. Nevěřícně. Překvapeně. Pobouřeně.
A nejzmatenější ze všech byla Seliviell.
"Ne," zavrčela konečně do nekonečného ticha. "Ty lžeš, Perot."
Dívala se teď po rudé dračici zvláštním, jakoby zastřeným pohledem. Kývala hlavou ze strany na stranu a pohybovala ústy, žádný zvuk z nich však nevycházel.
"Mluvím pravdu, matko. A ty ji nemůžeš zabít."
"Ne!"
Dračí královna se vrhla vpřed. Mocným skokem se odrazila od země a vrhla se na Perot. Nikdo nestačil zareagovat, nikdo ji nemohl zadržet. Jako zpomaleně Perot sledovala, jak se k ní přibližuje. Za zády měla skálu a už neměla kam uhnout.
A pak, z ničeho nic, to dítě otevřelo oči. Dívalo se na svět tak bojovně, jako kdyby ho vyzývalo, ať s ním poměří síly. Nebyl to pohled bezmocného lidského mláděte. Ale co bylo nejdůležitější, dívalo se přímo na Seliviell.
Modrýma očima. Jejíma vlastníma očima. Bílá dračice jako kdyby ustrnula v půli skoku. Dopadla těsně před Perot, až to na kamenné podlaze hlasitě zadunělo. Její pohled se vpíjel do tváře toho malého, nicotného tvora, který ji drze pozoroval očima světlýma jako čistá zimní obloha. Ten stejný pohled, ty stejné světlé duhovky, které měla Seliviell, byly jako obtisknuté i ve tváři dítěte. Dračí královna tam stála, neschopná jakéhokoliv pohybu, jen prudce oddechovala. A zatímco se upřeně dívala na to prapodivné světlooké stvoření, ono k ní natáhlo ruku.
Nebyl to nijak cílený pohyb. Holčičku prostě jen zaujal lesk bílých šupin a chtěla si je pohladit. Nejspíš. Ten drobný posunek ale Seliviell vyděsil natolik, že se konečně vzpamatovala. Stejně prudce, jako na Perot zaútočila, se teď stáhla. Očima zůstávala přilepená k lidskému dítěti.
"To není pravda," šeptala tiše.
"Sama vidíš, že je." Perot si přitáhla dítě blíž k sobě. Matčin lačný pohled ji děsil. "Ona je jako ty. Nemůžeš ji zabít. Je Vidící."
Vidící.
Vyvolená. Prokletá.
Pokud se ze skořápky vyklubal drak ocejchovaný světle modrýma očima, bylo to znamení. Dokázal vidět svět opravdovější, než se zdál jiným. Četl v myslích ostatních. Předpovídal budoucnost. Ovládal jejich city i rozhodnutí. Uměl léčit i způsobovat bolest. Doopravdy Viděl.
Byl to dar i prokletí zároveň. Kdo se narodil jako Vidící, měl na své straně všechnu magii i moc světa, zároveň byl ale obtěžkán nesmírnou zodpovědností. Musel dohlížet na ty, kteří žili v nevědomosti, ochraňovat je a učit. Nebyl to úkol, který by zvládl každý. A určitě ne člověk.
"Nemůžeš ji zabít. Nemůžeš ji zabít," opakovala Seliviell pořád dokola. "Já ji musím zabít!" Teď už nekřičela. Byla to spíš prosba, jako kdyby to doopravdy ani nechtěla udělat. Zdálo se, že nedokáže nevnímat, co se děje okolo ní. Potácela se ze strany na stranu.
Až když se jí Vra´aar otřel hlavou o bok, konečně se probrala.
Černý drak natáhl k Perot dlouhý štíhlý krk. Prohlížel si to zvláštní dítě velikýma jantarovýma očima. Téměř se ho dotýkal hlavou a vdechl přitom zhluboka vzduch, jak ochutnával jeho pach. Zároveň pronikavým vnitřním zrakem zkoumal její mysl. Holčička na něj upírala vědoucí pohled světlých očí, jako kdyby plně chápala jeho jednání.
"Za dlouhé věky, co jsem na světě, jsem ještě nic takového neviděl," vydechl nakonec Vra´aar. "Voní jako člověk, vypadá jako člověk, ale vědomí má obklopené magií skoro tak těsně jako my. Ona je opravdu Vidící."
Seliviell vedle něj jen tiše zakňourala.
"Poslouchej mě, matko. Poslouchejte mě všichni. Rodinu toho dítěte zabili elfové. Byli to námořníci, ale mluvili naší řečí. Viděla jsem, jak zemřela její matka. To dítě má dračí krev. Je naší povinností se o ni postarat. Nemůžeme ji zabít ani pohodit do divočiny. Je Vidící, je stejná jako my." Perot se střídavě dívala do očí každému z přítomných draků. Většina z nich ucukla.
"Co po nás chceš, Perot?" Zeptal se jeden ze Starších chladně. Neměl ji rád. A ještě méně měl rád lidi, jako všichni ostatní. "Co po nás chceš?" Opakovali po něm i další draci.
"Máme vychovat toho skrčka jen proto, že má modré oči? Nemůže být Vidící, není to drak. Tys ho přinesla. Tak si ho taky odnes zpátky. My ho tady nechceme."
Perot se už už nadechovala k odpovědi, ale Seliviell ji předběhla. Otočila se po onom drakovi a zasyčela mu přímo do tváře.
"Važ dobře svá slova! Copak ty jsi neslyšel, co je to dítě zač?"
"Slyšel. Samozřejmě, že slyšel. Ale vždyť ty sama jsi řekla…"
Sám od sebe ztichl, když se do něj zabodl temný pohled dračí královny.
"Je Vidící. Je dračí krve. A je tedy i mojí krve. Nebude se vracet tam, odkud přišla."
"Tvojí, moje paní?"
Pronesl nahlas to, co zděsilo všechny. Seliviell by nenazvala člověka svou rodinou. Nikdy.
Seliviell dlouhou chvíli mlčela. Jako kdyby si přímo vychutnávala překvapení všech přítomných draků.
"Ano, moje," odpověděla nakonec. "Kdosi ji požehnal stejnou mocí, jakou máme my. Nenechám ji zemřít."
"Samozřejmě, moje paní. Ale přesto…"
Seliviell zavřela oči, jako kdyby nad něčím přemýšlela. Perot znala to gesto až moc dobře. Drak, který na ni mluvil, okamžitě zmlkl.
Perot viděla, že právě teď se musí chopit svojí šance. "Její matka říkala, že se jmenuje Dafné," pípla potichounku. Tak tiše, že jí Seliviell možná ani neslyšela…
Slyšela! Samozřejmě, že ji slyšela. A Perot už mohla jen užasle pozorovat, jak její matka s naprostou lehkostí přijímá do svého světa člověka.
"Dafné." Seliviell to jméno vyslovila zprvu jen tiše, jako kdyby si zkoušela jeho zvuk. "Dafné."
"Poslouchejte mě," začala zcela zbytečně. Všichni draci v jeskyni na ni už dávno upírali oči. Než ale mohla cokoliv říct, přerušil ji slabounký nářek.
Snad poznala vlastní jméno. Nebo ji možná jen vyděsila velikost všech těch obrovitých tvorů kolem. Ať už to bylo jakkoliv, holčička se dala do pláče. Nejdřív jen slabounce pofňukávala, za chvíli už ale hlasitě plakala a drásala tím sluch všech těch příšer. Draci, schopni slyšet tlukot srdce na druhém konci Varangy, se začali nervózně ošívat.
Jen na jediného z nich to mělo jiný účinek. Seliviell, matka tří draků a opatrovatelka celého dračího národa, v tu chvíli přiskočila k naříkajícímu lidskému mláděti, jako kdyby to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Byl to stejný pohyb, s jakým kdysi uspávala i Perot.
A i když ten okamžik trval sotva vteřinku, jako kdyby se v tu chvíli mezi Seliviell a dítětem cosi zhmotnilo. Ten malý prostor, který je od sebe dělil, byl najednou vyplněn něčím… něčím téměř hmatatelným. Kouzlem, možná. Nebo také čirou energií, díky které se slabounce třásl vzduch všude okolo.
Perot cítila slabé brnění. Stále ještě držela holčičku v sevřené tlapě a bílou hlavu své matky tak měla těsně před očima. Viděla, jak se její výraz postupně mění. Ze sevřeného, nervózního, možná i trochu nešťastného, přešel k dokonalému odhodlání.
A pak byla najednou ta mizivá chvíle pryč. Seliviell zvedla hlavu. Nepodívala se Perot do očí, takže rudá dračice netušila, co se jí v tu chvíli honí hlavou. Než se ale otočila k přítomným drakům, udělala něco, co by Perot ani ve snu nečekala.
Opatrným, něžným pohybem si od ní dítě vzala. Teď už neplakalo, jen upíralo světlounce modré oči přímo na Seliviell.
Jako kdyby se dračice sama pro sebe smála. Tak rozzářený výraz u ní Perot nikdy neviděla. I když po tom tolikrát toužila, ani ona sama nedokázala svou matku potěšit tak jako to lidské dítě. Nikdy.
Seliviell jako kdyby vyhrála nějaký urputný duševní souboj. Zdálo se, že se na toho člověka dokonce usmívá.
"Poslouchejte," zopakovala ještě jednou nahlas.
"To dítě možná bylo zrozeno jako člověk. Možná bude celý život přebývat ve slabé lidské schránce. Ale je obdařena dračí magií. Ta ji zavedla až k nám a je naší povinností se oni postarat. Vychováme ji jako jednu z nás. Jako dračí dceru."
Seliviell pevně stiskla víčka. A když znovu otevřela oči, vznášela se před ní podivná jiskřivá bublina. Perot trvalo celé dva údery srdce, než si uvědomila, co to znamená. Pak ovšem byla ráda, že se může opřít o stěnu za sebou.
Pojmenování. Kouzlo, které už odpradávna provázelo vylíhlá dráčata. Kouzlo, které znali snad všichni, které měli vepsané hluboko v myslích, protože na něm závisel život jejich dětí a přežití celého rodu. Když se vylíhlo dráče, byla tohle ta první magie, se kterou se setkalo. Jeho rodiče mu vybrali jméno, a pak někdo třetí, obvykle Starší, pronesl zaříkání. Tím se jméno s dráčetem spojilo, stalo se jeho součástí. Už mu ho nikdo nikdy nemohl upřít. A zároveň mu otevřelo onen tok magie, který si sebou neslo. Tím, že se mu dostalo jména, jeho kouzelné schopnosti se zhmotnily, staly se opravdovými, a drak je od té doby dokázal používat.
Perot mohla jen sledovat, jak její matka mumlá slova a spřádá kouzlo. Nikdo se neodvažoval do jejího počínání zasáhnout. Pojmenování byl posvátný proces - když už jednou započal, nesměl být přerušen.
A tak Seliviell pokračovala. Odříkala všechno, co mělo být řečeno. Vyslovila nad dítětem požehnání, příkazy i přání. Když skončila, a zářivá bublina splaskla, jakoby nikdy ani neexistovala, v jeskyni bylo naprosté ticho.
"Dávám ti jméno Dafné. Budeš drakem, který ví víc než ostatní. Budeš Vidící. Nikdo na tebe nevztáhne ruku. Já sama jsem ti možná nedala život, ale budu tvou rodinou, která za tebou bude navždy stát."
Až teď Perot pochopila plný dosah matčina počínání. Nedokázala ale zasáhnout, přerušit ji…
"Budeš mou dcerou."



Tak, kdo dočetl až sem, má můj obdiv. Ani já si to po sobě nebyla schopná přečístvíc než jednou (nebo to bylo dvakrát?). Nicméně děkuju za komentáře, jak u minulé kapitoly, tak u téhle (jestli teda nějaké budou) ;).
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Majkelina Majkelina | Web | 23. prosince 2012 v 14:07 | Reagovat

Ahojky :)
Zajímavé zvraty. Tahle kapitola nabyla konečně i hloubky a souvislosti s minulostí. Moc se mi příběh líbí. Těším se na další část. :D
Majkelina :)

2 nsdtr-sam nsdtr-sam | Web | 28. prosince 2012 v 20:25 | Reagovat

Ohaři jsou samozřejmě taky skvělí :)) Desing mi dělala jedna kamarádka, tvůj je ale taky pěknej :) Terka

3 nsdtr-sam nsdtr-sam | Web | 28. prosince 2012 v 21:54 | Reagovat

OBLUDA :D ale zase mu v zimě není zima a zahřívá mě :) Pozdravuj Gretu ;-)

4 Laura Laura | Web | 30. prosince 2012 v 12:12 | Reagovat

Krásná kapitola, konečně jsem se dostala k tomu abych ji přečetla a je úžasná. Mooooc se těším na pokračování :)

5 i-love-love i-love-love | 2. ledna 2013 v 14:31 | Reagovat

A-ooj! :D Tvůj příběh se mi moc líbí.. :) Musím ti oznámit, že už jsem napsala další kapitolu! :D První část se moc nehodí k názvu - musíš si počkat na druhou :D Slibuju, že to nebude trvat dlouho, co jí budu psát.
No, každopádně je tahle kapitola krásná.... Jak to děláš, že píšeš takhle dlouhé kapitoly? :O :D No, prostě píšeš mooc hezky. Už se těším na další kapču ;-)  ;-)  ;-)  ;-)

Cherry

6 Vaelia Vaelia | Web | 12. ledna 2013 v 0:40 | Reagovat

Příběh je výborný! Objevují se tam zajímavé myšlenky a rozhodně jsem nemohla jít spát dokud jsem si nepřečetla šestou a doufám že ne poslední kapitolu. =)Jen tak dál =) těším se na další kapitoly. =))

7 Vopple Vopple | 12. ledna 2013 v 21:52 | Reagovat

Tak to musí být fuška, když tohle píšeš! :D Ne fakt. Suprová kapitola ;)

8 Sisi / Siska Sisi / Siska | Web | 13. ledna 2013 v 18:05 | Reagovat

ahojky.. bohužel... opět se to asi nějak zvrtlo.. psala jsem maily.. vlastně jeden, protože si zbyla jediná, která se do soutěže zapojila, takže jsem to ukončila.. neměla by si s kým bojovat.. je na tobě jestli chceš soutěž zveřejnit s tím, že si vyhrála... diplom ti udělám aspoň za účast... jestli ti mail nedošel,tak se moc omlouvám.. :-| :-D :-)

9 Sisi / Siska Sisi / Siska | Web | 15. ledna 2013 v 14:24 | Reagovat

Taky mě to mrzí a přemýšlím o tom dost.. určitě tě chci odměnit za snahu... takže diplomek bude.. teď s tím pololetím asi ne, ale potom ho udělám..zasloužíš si ho.. možná bude jiná soutěž, ale teprve až zjistím, jestli se do toho pustí více lidí jako ty... jinak s touhle soutěží je konec.. už se to asi nedá nějak zpravit... omlouvám se.. :-|  ;-)

10 i-love-love i-love-love | Web | 17. ledna 2013 v 13:18 | Reagovat

můžeš se kouknout na můj blog! Je tam druhá část ;). děfkuji!

Cherry

11 Ilía Ilía | Web | 6. června 2013 v 0:27 | Reagovat

Seliviell mi začíná být sympatická....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama