Den 5: Kniha, ve které bys chtěl/a žít

24. března 2013 v 13:51 | Hunter
Den 5: kniha, ve které bys chtěl/a žít
(Více v článku)

Den 5.
(Kniha, ve které bys chtěl/a žít)

Zlatý kompas

(Philip Pullman)

Oficiální anotace:
Říká se, že ta největší dobrodružství začínají docela obyčejně, a v případě Lyry, hlavní hrdinky trilogie Jeho temné esence, to rozhodně platí. Když ji napadne schovat se v kuřáckém salonku na univerzitě, kde žije v láskyplné, byť poněkud nesoustavné péči roztržitých scholárů, vede ji k tomu čirá zvědavost. Jak by také mohla tušit, že svou přítomností zabrání panu rektorovi, aby otrávil jejího strýčka, vznešeného a statečného lorda Asriela, a že ji samou zavedou důsledky jednoho uličnického kousku až daleko na sever. Právě tam se totiž vydá hledat kamaráda Rogera, kterého unesli tajemní a nebezpeční Vrahouni. Cestou se seznamuje s nevyzpytatelným medvědím psancem Iorkem Byrnisonem, rozvážným vzduchoplavcem Lee Scoresbym a půvabnou královnou divoženek Serafinou Pekkalou, a zažívá situace, ve kterých jí mnohdy jde o víc než o život. Na své únavné, nebezpečné cestě Lyra zjistí nečekanou pravdu o svých rodičích, naučí se zacházet s alethiometrem - zlatým kompasem, který dokáže pravdivě odpovědět na každou otázku -, a pochopí, že i ty nejlepší úmysly mohou vést k tragickým koncům. A co víc, Lyřin úkol, jak se zdá, zdaleka nekončí na ledových pláních severu a ona se bude muset vydat do světa, o jehož existenci měli donedávna tušení jen největší snílkové a odvážlivci.

Tak tenhle Challenge mě zatím stál asi nejvíc přemýšlení. Odnepaměti jsem si totiž jistá tím, že bych v žádném fantasy světě žít nechtěla. Ač jsou to určitě moc pěkná místa, mají tu nepříjemnou vlastnost nutit vás k dobrodružství. A už Bilbo Pytlík říkal, že takové dobrodružství je nejen pěkně nebezpečná, ale taky hrozně nepohodlná věc.
Ono se totiž lehce řekne, ale hůř dělá. Když jste hrdina takového fantasy příběhu, sice vám do jedné ruky strčí kouzelný meč, do druhé otěže jednorožce, záda vám kryje jednotka čarodějů, elfů nebo početná armáda, ale zabít toho největšího zloducha je pořád jen a jen na vás. Když se vám to nepovede, v tom lepším případě vás potká jen ostuda po celém světě a pravděpodobně vyhostění z příběhu, v tom horším (a častějším) vám půjde doslova o krk.
Pak jsou tady imaginární světy, které se sice neblíží našemu středověku, a s jednotlivcem se tu zachází přece jen trochu humánněji, ty ovšem bývají snad ještě horší. Jako příklad - chtěli byste žít v Panemu (Hladové hry)? Nebo třeba... jak se ta kniha sakryš jmenovala... Přebyteční? Kdy tam všechny nelegálně narozené děti pracovaly jako otroci (popřípadě byly použity na přípravu jakéhosi omlazovacího prostředku).
Nebo třetí možnost - je to náš svět, ovšem s nějakou drobnou úpravou. Upíři, zombie, vlkodlaci, čarodějové. Nebo docela obyčejná válka a tajní agenti. Vždycky tam jde o krk, ať už celosvětově, nebo jenom lokálně.
Takže díky, nechci.
No, koukám, že to stejně vyšlo na svět dosti nepřívětivý . Takže, aby nedošlo k mýlce - v Lyřině světě bych žila docela ráda, ovšem střihla bych si jenom takovou menší roličku - rozuměj žije si to celkem pohodlně, ale nehrozí, že by to přišlo o kejhák.
Protože, a to je snad jediná věc, která pro mě tenhle svět činí obyvatelněší než jiné, jsou tam daemoni (čteno démoni. Nevím, kam se mi zatoulaly hranaté závorky).
Deamon, to je takové roztomilé... ne, nebudeme to nazývat zvířátkem. Je to vlastně část duše člověka, kterou získá už při narození, a která jaksi existuje mimo jeho tělo v podobě libovolného zvířete. To může se svým člověkem komunikovat (občas dost oprskle) a je jeho nejdůvěrnějším společníkem. V dětství může měnit podobu, jak se mu zachce, někdy na začátku puberty si pak vybere jenom jednu, a v té se usadí až do smrti.
Tohle se mi na té knize líbilo snad nejvíc (samozřejmě kromě úžasné atmosféry, kterou ten příběh má). Je to vidět hlavně v prvním dílu, který se v podstatě celý odehrává v tomhle "deamoním" světě, a člověka to každou další stránku víc a víc nutí k zamyšlení a vyslovení otázky: "proč taky nemáme něco takového?"
Dál už to rozpitvávat nebudu, protože to stejně nejde slovy dost dobře popsat (alespoň ne mými). Radši si knihu opatřete a sami přečtěte. Nebudete litovat :).
(Jenom si prosím nepouštějte film. To je blivajz.)
A pokud někdo tuhle sérii četl - který díl je váš nejoblíbenější (za mě určitě Jantarové kukátko)? S kterou postavou nejvíc sympatizujete? A co si myslíte o zakončení příběhu a o tom, jak to s Lyrou a Willem nakonec dopadlo?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Majkelina Majkelina | Web | 24. března 2013 v 16:19 | Reagovat

Ahojky :)
Četla jsem. Kupodivu mě film nijak neuráží, přesto že je to asi jen polovina prvního dílu. Upřímně, první kniha je asi nejlepší. Pak už se to hodně komplikuje a jak se skáče ze světa do světu... :D Asi nemám nejoblíbenější postavu. Sympatizuji s některými divoženkami, ale jinak je to prašť jako uhoď.
Majkelina :)

2 Laura Laura | E-mail | Web | 24. března 2013 v 18:49 | Reagovat

No, já jsem viděla jenom film, ke knize jsem se ještě nedostala... Ale přišlo mi to zajímavé, takže někdy si knihu určitě přečtu :)

3 Amanda Amanda | Web | 25. března 2013 v 17:48 | Reagovat

Zlatý kompas se mi jako příběh mooc, líbí. Sama se můžeš podívat, jak jsem challenge plnila já, myslím, že jsem to hodila do rubriky Amandina knihovna, pokud máš zájem. :)

4 Sabaqeen Sabaqeen | 29. března 2013 v 20:04 | Reagovat

Docela chápu tvou nechuť žít v Panemu nebo v budoucnosti. Já jsem Přebytečné taky četla a musím říct že to fakt není nic super. Na druhou stranu - ty bys chtěla žít v Lyřině světě? Jedno slovo - fantomové :D Jako to už radši třeba zombie než potvoru co tě vycucne jak malinu, chceš-li znát můj názor. Ale tak co už. A nejsou jenom knížky kde se musíš honit za padouchama. Co takhle žít v něčem od Rosamunde Pilcher ? :p
PS: Jo, ten film je fakt příšernej. a nejhorší ze všeho je dabing - ten je totiž na odstřel jak dabérů, tak těch co ty dabéry vybírali. Ne fakt, jak mohli dát Serafině Pekkale mladší hlásek než Lyře? :-?

5 the-hunter the-hunter | Web | 29. března 2013 v 21:43 | Reagovat

Tak předně díky všem za komentáře (trošku opožděně)... :-)
A Sabaqueen - já řekla v Lyřině světě. Tam o fantomech nebyla ani zmínka. A upřímně - mezi fantomem a zombie není zas až taková rozdíl :D .
Rosamunde Pilcher? Díky, nechci. To už i to Stmívání je lepší - stejně nablble romantický, ale být upírem má něco do sebe.
Ale co třeba žít v nějaké encyklopedii? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama