Den 19: Kniha, která tě změnila

21. dubna 2013 v 12:38 | Hunter
Den 19: kniha, která tě změnila

(Více v článku)

Den 19.
(Kniha, která tě změnila)

Střet králů

(G.R.R. Martin)


Oficiální anotace:
Čas zešílel. Deset let dlouhé léto pokoje a hojnosti se blíží ke konci, a jako zuřivá bestie se neodvratně blíží krutá, mrazivá zima. Dva mocní muži - král Robert Baratheon a lord Eddard Stark - kteří třímali žezlo moci v časech nuceného míru, jsou mrtví.
Zatímco oblohu protíná znamení zkázy - kometa barvy krve a plamene - o moc nad rozdělenou říší bojuje šest frakcí. Eddarův syn Robb byl korunován za Krále severu. Na jihu vládne domnělý následník trůnu Joffrey Baratheon, oběť intrik dvořanů v Králově přístavišti. O trůn usilují také dva Robertovi bratři a ke starému způsobu dobývání se rovněž vrací v nemilost upadlý rod Železných mužů. V bitvě o světadíl riskuje svou existenci i exilová královna, Matka draků. A na severu se muži Noční hlídky vydávají do krutých končin za Zeď, aby se vypořádali s divokými a Jinými, co tam přebývají.
Na pozadí krvesmilstva a bratrovraždy, alchymie a válek lze cenu slávy měřit jen krví. A chuť vítězství mohou poznat pouze muži a ženy z té nejtvrdší oceli... a s tím nejtvrdším srdcem. Protože - když se střetnou králové - chvěje se celá říše.

Dobrá tedy, Západozemí potřetí a bohužel také naposledy.
Upřímně trochu nechápu, jaký to má smysl, dávat do Challenge dvě skoro stejná zadání. Čím je kniha, která tě změnila, tolik rozdílná od knihy, která změnila tvůj život?
Nepřipadá mi to jako dvakrát dobrý nápad, ale když už jsem se do toho jednou pustila, asi to taky budu muset překousnout.
Hra o trůny jako série je pro mě (kromě úžasného příběhu) důležitá jednou věcí - postavy nikdy nejsou černobílé, a oblíbence můžete mít na obou stranách barikády. Do té doby jsem se setkávala víceméně jen s fantasy, kde vypravěči příběhu hráli za dobro a byli skoro bez poskvrnky. Popřípadě s nějakou malou, která se dala celkem jednoduše odpustit. Ne tak v téhle sérii, a to je jedna z věcí, která mě na příběh zaujala nejvíc. A do jisté míry mě i změnila, protože se od té doby snažím vymýšlet svým postavám uvěřitelnější, ne tak černobílé charaktery. (To, že se mi to moc nedaří, je věc vedlejší ;D...).
Dobrá tedy. Povinnosti bylo učiněno zadost. A teď se můžu jít konečně rýpat v příběhu ;) (předem varuju, že budu možná trochu spoilerovat).
Střet králů je druhým dílem série, a pro mě první, který jsem četla. Ten úplně první v knihkupectví jaksi chyběl, a říkala jsem si, že když už znám základní děj ze seriálu, vystačí mi to. No, vystačilo, ale některé detaily možná zmíněné v prvním díle mi unikají doteď. Třeba to, jak starý je vlastně Tyrion nebo jeho drazí sourozenci. Z jakého rodu pocházela Joanna (manželka Tywina Lannistera). Jestli je Jon starší než Robb nebo naopak. Jak umřela Lyanna Stark. Prostě plno takových maličkostí, které nejsou pro příběh příliš podstatné, ale mě by zajímaly.
Odškrtávám si jednu položku na seznamu ;).
Další věcí, která se mi na těch knihách líbí, jsou obálky. Nikdy jsem nedržela v ruce ty rozdělené díly, mám je všechny v těch 900 stran dlouhých bichlích, ale obrázky na nich mi úplně učarovaly.
Přemýšleli jste někdy o tom, kdo je na nich vyobrazený? U Tance s draky je to asi jasné, u Hostiny pro vrány myslím taky (ha, Cercei zapálila pobočníkovu věž ;D). U Bouře mečů je jediné, co spolehlivě poznávám, znak Řekotočí na praporci. Možná Edmure? Nebo Černá ryba? A u Střetu králů už tím tuplem nevím. Ten člověk má znak jelena, a protože Robert už je v druhém díle mrtvý a Stannis podstatně ošklivější, bude to s největší pravděpodobností asi Renly. Nebo Joffrey se znakem svého domnělého otce. Ale na druhou stranu, ten člověk se tváří příliš drsně a dospěle, než aby to byl třináctiletý kluk. Je to možná trochu moc drsné i na Renlyho. Takže těžko říct.
Chvíli mi trvalo, než jsem na to přišla, ale už jsem si vzpomněla i na třetí bod, který jsem tu chtěla zmínit, a tím jsou draci.
Jak už jsem psala, nečetla jsem celý pátý díl, a tudíž nevím, jak se projevovali jako dospělí. Ale z předchozích knih a těch pár úryvků z Tance s draky jsem tak nějak pochopila, že jsou bráni jako zvířata. Přerostlé ještěrky chrlící oheň, se kterými se jde jen velice těžko domluvit a spíš vás při té komunikaci uškvaří zaživa. Popřípadě posloužíte jako oběd.
Netvrdím že je to špatný pohled na věc. Je to jen nějaký pohled, ale mě osobně příliš nesedí. Nikdy bych si nedovolila porovnávat Martinovu tvorbu a Eragonem, na to jsou mezi nimi příliš propastné rozdíly, ale osobně je mi to "eragonovské" pojetí draků bližší. On inteligentní draky sice taky nevymyslel Paolini, ale v součastnosti je asi jeho verze nejznámější, proto ji uvádím jako příklad. Zkrátka a dobře draci, se kterými se dá mluvit, diskutovat a kteří pořád jen neplivou síru.
Trvám na tom, že tyhle draky mám radši. Jsou svým způsobem pořád divocí a majestátní, zároveň ale bližší lidskému myšlení a na podobné úrovni jako lidé. Zato draci Daenerys jsou opravdu prezentováni spíš jako zvířata, která se dají silou nebo lstí přesvědčit, aby s vámi spolupracovaly, ale nemají vlastní myšlení.
Ale.
Z představy, že by Martin opravdu těm svým drakům trochu zvýšil IQ a "polidštil" je, mi není zrovna nejlépe. On celý ten příběh je docela brutální, a tak se k němu hodí i trochu drsnější draci. Schválně - zkuste si představit Drogona, jak sedí vedle Dany na vrchoklu pyramidy a konverzuje s ní o počasí. Popřípadě jak ji Viserion přemlouvá, že může Astapor získat i mírovou cestou a on, jakožto humanista, takové zabíjení rozhodně neschvaluje.
Co si o tom myslíte vy? Snesli byste, kdyby Daenerys místo svých draků chovala tři převtělení Safiry? Nebo jsou vám víc sympatičtí tihle "zvířecí" draci?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 redfox222 redfox222 | 21. dubna 2013 v 15:56 | Reagovat

No já ti nevím. Ono asi záleží na autorovi jak komunikaci s tím létajícím "plazem" nebo "ještěrem" pojme. Dále, pokud vím, tak Eragona-první verzi- napsal autor když mu bylo 15, což by mohlo znamenat omezení ohledně brutality děje (ne nečetl jsem to).
Ovšem Ve Válce prastarých (Knaak - Warcraft) byla komunikace s draky (Aspekty) na úrovni jakou popisuješ, ale že by se jednalo zrovna o romanticko-pohádkový příběh pro děti, to asi ne.
Někteří autoři to řeší dělením draků na ty Vyšší, rozuměj inteligentní, a ty Nižší, rozuměj takové ty "slouhy".
Takže se přikláním k tomu, že zásadní je pojetí autora a toho, jakou roli a důležitost té které postavě přisuzuje, ať jde o ženu, muže nebo třeba draka.

2 Amanda Amanda | Web | 22. dubna 2013 v 8:07 | Reagovat

Hmm, jsem zatím u prvního dílu, tak to zatím nebudu číst

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama