Mortal Instruments: Město (be)z kostí

24. září 2013 v 21:15 | Hunter |  Recenze
Na tenhle film jsem se těšila už dlouho - přesněji řečeno od chvíle, kdy jsem poprvé náhodou narazila na trailer. Po zběžném pročtení recenzí jsem sice začala trochu váhat, zda nebyl sestřih lepší než film samotný, od návštěvy kina mě to nicméně neodradilo. A jak to dopadlo?

V první řadě zmiňuju trailer - byť je to jedno klišé vedle druhého, funguje to - minimálně na mě určitě.
Nebudu říkat, že ukázka byla to nejlepší, čeho se od Města z kostí dočkáte - tak strašné to zase nebylo. Ale vezmu to popořadě.

1. Děj
Trochu jsem googlila - film vychází ze stejnojmenné knižní předlohy, která se na první pohled tváří jako celkem neškodná YA fantasy. Knihu jsem nečetla, takže bohužel nemůžu určit, které podivnosti v ději filmu má na svědomí už spisovatel, a které až zpětně zpatlali filmaři.
Na začátku se seznamujeme s Clary, typicky netypickou puberťačkou, žijící bez otce, pouze s matkou. Na první pohled se nezdá, že by čímkoli vybočovala z řady, nebo že by jí snad hrozilo nějaké od oběda zdržující dobrodružství - ale jak už to tak bývá, nic netrvá věčně. Jako první začíná Clary sužovat podivný symbol, který neustále mimoděk kreslí. Pak dostane jednoho dne zcela geniální nápad večer přes zákaz do klubu. Zde je svědkem vraždy, kterou ale nikdo jiný nevidí - tělo i vrahové se beze stopy vypaří. Začíná jít do tuhého.
Mám pro vás hádanku - co uděláte, když vám rodinný příslušník zavolá, abyste v žádném případě nechodili domů? Ano, hádáte správně. Krátce po návštěvě klubu dostihne Claryinu matku její minulost, a ona záhadně zmizí. Když Clary dorazí domů (kam v žádném případě chodit neměla!), najde tam jen vyražené dveře, strašlivý nepořádek a jednoho sympatického démona, rozhodnutého ji zabít. Nejspíš by skončila se střevy na podlaze, kdyby se tam v poslední chvíli nevyskytl statečný Lovec stínu, a nezachránil jí krk (a střeva). Je to právě jeden z těch, které viděla onu noc v klubu.
Pak už to jede na plné obrátky. Clary zjistí, že její vlastní matka byla Lovec stínů, a Jace, jak se jmenuje její chrabrý zachránce, ji vezme do Institutu - sídla Lovců. Tam se pozná s dalšími členy tohoto vymírajícího společenstva, a zjistí, jaký problém bude vlastně po zbytek filmu řešit - a totiž, že bude hledat Pohár smrti. S pomocí této rekvizity můžete vytvořit Lovce stínů (a zřejmě s ním udělat i něco dalšího, co už jsem ale nepochopila). Dlouho byl Pohár v držení komunity Lovců, pak ho ale jeden z nich, děsně dárk ívl Lovec bažící po moci, ukradl. Od něj se dostal do držení Claryiny matky, která se s ním zašila neznámo kde. A teď, když byla unesena, se po Poháru znovu začíná zuřivě pátrat.
Tohle se řeší zhruba tak do poloviny filmu. Jsou lehce načrtnuty vztahy mezi postavami (o některých naprosto geniálních se zmíním později), vyvstávají před nimi konkrétní obrysy jejich úkolu (Teď půjdeme tam a tam za tím a tím, abychom si s ním promluvili o tom a tom, což nás dovede k tomu a... Jistě víte, jak to bude pokračovat ;)). Po tuto část to šlape, troufám si říct, skvěle. Horší to bude s tou druhou polovinou, která je ale natolik obsáhlým tématem, že jí věnuju vlastní bod.

2. Charaktery postav
Krom Clary, která je celkem typickou hlavní hrdinkou z donucení, tu potkáme celkem zajímavou smečku postav. Clary samotnou se moc zabývat nechci - už jen kvůli typu filmu je tahle postava průhledná a předvídatelná. Neříkám, že by mě o to míň bavila - jen že na ní není moc co popisovat.
Jako dalšího bych si vzala na paškál Jace. Je to Lovec stínů s lehce pohnutou minulostí, a právě on Clary zachrání a přivede do Institutu. Romantická zápletka se nabízí jak na stříbrném podnose. A taky že k ní dojde, ovšem rozhodně nečekejte lásku až za hrob, při které by se nějak přehnaně Stmívalo. Bála jsem se, že k tomu dojde, ale - Jace rozhodně není Edward. Jeho představitel umí hrát, a hlavně - je vtipný. Takovým způsobem, že se opravdu smějte (!!!).
Jen jeden skromný dotaz pro ty, co už film viděli (a pravděpodobně spíš pro ženskou část čtenářstva) - taky máte pocit, že Jaceovi neslušela jiná barva než černá? Jedinkrát si vzal něco jiného (modrošedou košili), a rázem se daleko víc blížil vzezření Patizóna...
Jako další udělám malé zastavení u Simona, Claryina lidského kamaráda, kterého tahá celý film s sebou. Nebude to velká zastávka - Simon je totiž naprosto typický brejloun s nálepkou věčný nejlepší kamarád, který je to Clary zamilovaný až po uši, ale musí útrpně snášet, jak dává přednost Jaceovi. A můžeme jít dál - na téhle postavě toho totiž k probrání vážně víc není.
Tak, a teď přichází hlavní hřeb večera. Alek. (Nebo se to píše Alec?)
Myslíte, že jde vytvořit ve filmu (a ještě k tomu ve filmu pro mládež) postavu gaye, který by ale nebyl ani trochu zženštilý a nepokoušel se působit vtipně (rovná se trapně)? Dodnes jsem si nemyslela, že to jde, ovšem těžce jsem se mýlila. Alek je dalším členem party Lovců, a s příchodem Clary se dostává do vážných potíží - stejně jako Simon do Clary, je on zamilovaný do Jace. Zní to divně? Věřte, že ve filmu to bylo podáno naprosto přirozeně, a je to jedna z věcí, za které tvůrce vážně obdivuju. Jasně, že se nejspíš jen drželi knihy, ale stejně je to naprosto geniální.
Z postav jsem ani zdaleka nevyjmenovala všechny, ale ten zbytek je většinou buď okrajový, nebo naprosto typický. Claryina máma. Její přítel (jehož jméno si nepamatuju). Alekova sestra. Vedoucí Institutu. Atd. atd. Není třeba o nich mluvit.

3. Herecké obsazení
Haleluja! Konečně jsem se jednou dostala na film, ve kterém herci umí hrát. Z téhle stránky byla radost se na to dívat. Představitelkou Clary je Lily Collins (osobně si ji pamatuju z nedávné Sněhurky - z té lepší verze), a už ta dělá své postavě čest. Nečekejte Bellu, která má na všechny emoce jen jeden výraz.
Představitelem Jacea je pak Jamie Campbell Bower - a jestli jsem doteď narážela na Stmívání, tady by se další narážka opravdu hodila - J. C. Bower totiž ve Stmívání opravdu jednu menší roli měl (až teď jsem zjistila, že hrál i v Harry Potterovi. Proč jsem si toho předtím nevšimla?). Naštěstí ho to nijak nepoznamenalo, a jako Jace je skvělý.
Simona hraje Robert Sheenan, Aleka Kevin Zegers (byl to záměr, nebo jenom čistě náhoda, že mi tak strašně připomíná Iana Somerhaldera?). A malá třešnička na dortu - Claryinu matku ztvárnila Lena Headey. Kdo znáte seriálové Západozemí, budete už jistě vědět. Kdo ne, napovím - hraje jednu z hlavních postav v seriálu HBO Hra o trůny. Ano, naše milá mrcha Cersei.

4. Druhá polovina
Aneb tady konečně můžu přiznat, že od druhé poloviny dál jsem přestala chápat, o co jde.
Ve zkratce bych to řekla asi takhle - první polovina jela, já spokojeně koukala na plátno, stíhala všechny souvislosti a ještě si mohla libovat, jak to Jaceovi v té černé strašně sluší.
Jenže ouha.
Samozřejmě, že se počítalo s nějakým velkolepým finále, které udělá za celým příběhem tečko (popř. si nechá otevřené zadní vrátka pro další díly). S kvalitou filmu do poloviny by to epické grandiózní finále mohlo být super zážitek - jenže to by se tvůrci nesměli přehmátnout a naservírovat nám ho už v polovině filmu. Druhá polovina prostě probíhala jako akcí nabitý závěr, jenže byla asi dvakrát až třikrát delší, než by měla.
Rázem jsem přestala pobírat, o co jde, protože tam prostě bylo moc činnosti najednou. Jsem schopná si vybavit cosi v tom smyslu, že dárk ívl záporák se dostal do Institutu (kam, považte, do té doby žádný ještě zloduch nevstoupil!), otevřel cosi (Bránu? Portál? Dveře do sklepa? Jediným účinkem bylo každopádně to, že po jedné místnosti začali lítat havrani) a pak se jen zlodušsky smál, jak krásně to celé zařídil. Jo, a abych nezapomněla - oznámit Clary a Jaceovi, že je jejich otec. Dost nečekané, když vezmu v potaz romantickou zápletku právě mezi těmi dvěma. No, ve filmu byl tenhle WTF moment přebit kupou naprosto zbytečných vedlejších scén, takže celkem ztratil na účinku. Prostě zmatek. Dlouhý a únavný zmatek.
Až zpětně jsem se podívala na délku filmu - 130 minut, tedy něco přes dvě hodiny. Kdyby z toho třeba patnáct, dvacet (což o to, klidně by mohli i půlhodinu) ubrali, vyhnuli by se tomu příliš nataženému a děsně nudného "finále", udrželi by si kvalitu první poloviny a já bych skákala do stropu nadšením. Takhle mě ten závěr prostě nudil, a byla jsem z něj dost zmatená. Škoda.

5. Odkazy, narážky...
V minulém bodě jsem shrnula, co bylo na filmu nejhorší. Teď, naopak, musím zmínit to nejlepší. Ne, nebyli to skvělí herci (byť skvělí byli), ani "neotřelý" příběh. Nic takového.
Netuším, zda to bylo úmyslně, nebo to udělali mimoděk, ale Mortal instruments je plné odkazů a narážek na jiné filmy či příběhy. Zmiňovala jsem tady Stmívání - to je tak hned několikrát. Když se Clary zraní, ptá se, jestli si teď někdo nesundá tričko, aby jí mohl obvázat ránu. Taky vám naskočila ta scéna z Nového měsíce, kdy Bella havaruje a Jacob okamžitě sundává tričko? Když pak Jace zasedává ke klavíru, jen aby do něj začal neumětelsky mlátit, je to tak jasná parodie Edwarda, že to prostě muselo být záměrně.
Další narážky jsou trochu skrytější, ale jsem si jistá, že nejsem sama, kdo je tak vidí. Kruhové dveře, kterými se jde do doupěte nejslavnějšího newyorského mága, jsou, až na tu barvu, naprosto přesnou kopií dveří do Dna pytle (neříkejte mi, že jste neviděli Hobita?!). Když jde Jace k čarodějce-kartářce, musí se předtím povinně odzbrojit. Ta scéna jako by vypadla z Pirátů z Karibiku.
A poslední. Tady nejde ani tak o narážku, jako spíš o nevyužitou šanci na ni. Jasně, že film vychází z knižní předlohy, a tvůrci si asi moc nemohli vybírat, jestli hlavní zloun bude nebo nebude Claryin otec. Jenže ta situace - tj. hlavní hrdina a osoba, do které je zamilovaný, zjistí, že jsou sourozenci a navíc děti hlavního záporáka - je tak děsně skywalkerovská! Tohle se dalo zpracovat naprosto dokonale - místo aby zloun Clary oznámit "jsi moje dcera", mohl prostě jen drobátko pozměnit formulaci.
"I am your father."
Ruku nahoru, kdo v tom neslyšel Darth Vadera. Mám zkrátka pocit, že je to strašným způsobem opominutá šance, jak si ze sebe trochu udělat srandu. A že by to ta finální část potřebovala...

6. Závěrem...
Aneb jak to dopadá, když se chodí na film jenom po dojmu z traileru. Ne, nelituju toho. Viděla jsem velmi dobré herce, narážky (ať už cílené nebo domnělé) spolehlivě pobavily, a ta první polovina byla ve své kategorii brilantní. Prostě film podle YA knihy, zacílený na určitou skupinu, ve kterém se sice zachraňuje svět, který si ale nehraje na nic přehnaně epického. Jen škoda té druhé části.
Celkem by mě zajímalo, jestli se bude točit i další díl. Vztah Clary-Jace zůstal víceméně nevyřešený, stejně jako vztah k hlavnímu záporákovi, takže materiálu na pokračování je jistě dost a dost. No, nechám se překvapit :).

Odkazy na fotky se zobrazí po kliknutí. A tady najdete profil filmu s více informacemi.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ilía Ilía | Web | 25. září 2013 v 15:13 | Reagovat

No...tak to je první film, který.se.ti tu líbil...z mého názoru :-D
Já na to hrozně chtěla jít, ale nějak to nevyšlo :'(
Četla jsem knížky, které se mi moc líbily...no a kdybych byla mrcha, tak ti teď napíšu jak to skončí...přemýšlím přemýšlím...no a z Jacem a Clary to bude tak, že.....   .....ehm...ne nejsem mrcha. Jen si počkej :-D

2 Ilía Ilía | Web | 25. září 2013 v 15:24 | Reagovat

A k Siriusovi se ani nehodlám vyjadřovat. Jsem naprosto šokována!!

3 Majkelina Majkelina | Web | 25. září 2013 v 17:22 | Reagovat

Ahojky :)
Každý den jezdím do školy autobusem, který hned vedle kina staví na semaforech. A zrovna upoutávku na tenhle film jsem viděla. Z děje si toho v recenzi ukázala docela dost, ale nevadí. Na film nepůjdu. Ne kvůli tvé recenzi, ale proto, že takových je hromada. Na Stmívání jsem šla proto, že byl první (tím pádem originální), i když na mě trochu moc cukru. :D Poslední film s touto tématikou pro mě byly Nádherné bytosti. Líbil se mi a nechci si zkazit vzpomínky. :D
Majkelina :)

4 Oncle-picker Oncle-picker | 25. září 2013 v 20:28 | Reagovat

Haha, zdá se, že si s tebou Hollywood ještě užije perné chvilky.

K narážkám: jistě jsou všechny úmyslné, jsou to profící a svoji branži znají sqěle. Dávají je tam pro to, aby znuděné šťouraly aspoň na chvíli zaujali ;-)

K délce druhé části: stejně vyděšeně jsem koukal na hodinky při počátku závěrečné bitvy v Avataru. "To chtějí takhle dlouho předvádět tu kopii bitvy z Hvězdných válek?" ptal jsem se; a kdesi v předaleké galaxii zaznívalo výsměšné "Ano".

Ke klišé: jsem rád, že někdo dokáže ocenit kvalitně zpracované klišé... patřím do stejného klubu.

5 redfox222 redfox222 | E-mail | Web | 25. září 2013 v 22:47 | Reagovat

Hmm ta zrzka vypadá slibně, i když na můj vkus je moc mladá :-P (K ději se vyjadřovat nebudu) Musí být hrdinové vždy děti nebo puberťáci? Znovu tak děkuji filmovým tvůrcům za Riddicka :-D

Jo a drahá Hunter: opět si nezklamala, recenze je to výborná, jen je tam tentokráte na Tvůj vysoký standard trošku moc překlepů. 8-O

6 the-hunter the-hunter | Web | 26. září 2013 v 11:04 | Reagovat

[1]: Asi sem píšu jen o filmech špatných, popř. dobrých jen zčásti. (Ha, počkej si na Hobita. To bude článek plný superlativů :-D.) K Siriusovi se nevyjadřuj - i já jsem naprosto šokována, jak ho někdo může mít rád :D.

[3]: Já jsem netvrdila, že by to měl číst někdo, kdo se chce nechat dějem překvapit. Obzvlášť když je to v kolonce děj. O Nádherných bytostech jsem slyšela, ale bohužel zatím neviděla (hm, tak už vím, co s volným odpolednem :-)).

[4]: Avatar měl aspoň pěkné barvičky. I když... Ne, víc toho fakt nebylo. A klišé se musí umět (minimálně proto, aby se jim člověk pak zvládl vyhýbat).

[5]: Málokdo se chce na plátně dívat na sedmdesátileté starce. Pokud ano, mají ti starci obvykle hůl, dlouhý čarodějný vous a říkají si Gandalf nebo Brumbál.
Díky za upozornění na ty překlepy. Tak to dopadá, když u toho psaní napůl usínám. Snad jsem to opravila všechno... :-)

7 Ilía Ilía | Web | 26. září 2013 v 14:07 | Reagovat

[6]: Siriuse musí mít rád přece každý. Takový statečný, obětavý, charismatický, člověk, který 12 let pozoroval jen mozkomory co na něj přez mříže koukají těma ne-očima, aby pak o dva roky později umřel rukou své vlastní šílené sestřenky.
Takového člověka si nejde nezamilovat!!

8 redfox222 redfox222 | E-mail | Web | 26. září 2013 v 14:32 | Reagovat

[6]: Tak mezi 13 a 70 lety je docela dost možností :-D Tak něco kolem 25-30 by byl ideál.

9 Sabaqeen Sabaqeen | 26. září 2013 v 16:29 | Reagovat

Té nevyužité narážky na Star wars je fakt škoda :/
8-) "Jace, I' your father!"
??? "Noooooooo!"

10 the-hunter the-hunter | Web | 26. září 2013 v 16:48 | Reagovat

[9]: Join the dark side.
(Cos we have cookies :-D.)

11 All€$a All€$a | Web | 26. září 2013 v 18:20 | Reagovat

Četla sem, že druhý díl bude. Jinak mě se film dost líbil :)

12 Sisi / Siska Sisi / Siska | Web | 26. září 2013 v 22:02 | Reagovat

úplně s tebou souhlasím. já sice porovnávám film s knihami, které jsou asi stejně dobré jako film, přestože film trošinku změnily, ale vůbec mi to nevadilo.. Jace je v knie snad ještě vtipější.. :D  :D  :D  :D  :D po dlouhé době jsem se zamilovala.. :D  :D  :D  :D

13 Amanda Amanda | Web | 1. října 2013 v 15:03 | Reagovat

Neviděla jsem film, nečetla  knihu..ale i tak jsem si tu recenzi teda přečetla.

Já tu herečku (Lilly Collins) zbožňuju, už jenom z té Sněhurky, tam byla tááák moc božííí. :D

Film, mno co dodat, štve mě filmování knih, oni prostě nemají fantazii cokoli vymýšlet tak rozvrací děje knih a říkají tomu: "podle knihy"...viz Percy Jackson, že ano...

14 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 12. října 2013 v 19:04 | Reagovat

Podrobná recenze. To se cení.

15 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 27. srpna 2014 v 21:56 | Reagovat

No, já četla jen první díl (má to asi šest dílů), takže nemohu také extra srovnávat. Nevím, nějak jsem to brala (tedy děj), jen jsem měla pocit, že matka hlavní hrdinky byla na začátku autorkou popsána jako éterická bohémka a během knihy se z ní stala domácí puťka. No, bylo mi to trochu líto, protože Lovkyně stínů jako ztřeštěná víla mi přijde uvěřitelnější než žena v domácnosti s absolutně "průměrnými" návyky. Film jsem neviděla- v té poslední scéně byla také ta "velká bitva v barabizně" mezi upíry a vlkodlaky? Osobně tato stvoření moc nemusím a ne pro jejich existenci, ale proto, jak často jsou využívání do knih a filmů. V té chvíli jsem tak nějak zcela ztratila zájem. Knihu jsem dočetla, ale do dalších dílů jsem se nepustila.
Takže v těch narážkách nebylo, že Clary je otaku??? O_O protože v knize padla zmínka o Akamaru Jump (kde vychází třeba manga Naruto už cca 15 let) či na ono samotné slovo. To byla věc, která upoutala mou pozornost :-D
Stejnak ale asi nezapomenu na autorčiny zvláštní sousloví jako na "Clarynino zeleně chutnající jablko" či přirovnání barvy očí k nemrznoucí směsi (hm, romantika *3*), dobrá možná jsem hnusná a nepřející, ale na young adult si najdu něco vždycky, no... na film se asi nepodívám, ale recenze je propracována do detailu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama