Kolotoč

8. října 2013 v 21:52 | Hunter |  Pohádky z cylindru
S mírným zděšením jsem se právě podívala na datum vydání posledního článku a mám pocit, že vám dlužím omluvu. Ne, neumřela jsem, ani jsem se nerozhodla s blogem seknout. Jenom jsem byla poslední dobou příliš zahlcena dojmy z vnějšího světa, než abych měla čas a náladu na život tady ve virtuální realitě. Tímto se tedy moc omlouvám za svou neaktivitu.
Současně s tím přináším (snad) omluvu v podobě krátké povídky. Není to nic světoborného, spíš jen výsek z mých myšlenkových pochodů - byť se to tváří jako příběh, zápletku byste v tom asi nenašli. Nicméně vám přeju příjemné čtení... :)



Na Cindres se snášel soumrak. Bylo pozdní léto, dosud nepoznamenané podzimním chladem, a na všech náměstích Vnitřního města to v tu chvíli žilo. Aby taky ne - vždyť byl poslední týden Pouti, jedné z nejproslulejších událostí, které mohl člověk tady ve Středu navštívit.

Do města se scházelo všechno, co mělo nohy, i velká část toho ostatního. Nikdo si nehodlal nechat ujít tak velkolepou slávu. V takovém davu byste našli příslušníka libovolného rasy, barvy kůže, jazyka i víry. Mladá žena s vlasy barvy slámy, která by jindy na každém kroku poutala pozornost svým pestře zbarveným oděvem, se tady lehce skryla. Postávala na rohu a ti pozornější by si možná všimli, že někoho sleduje…


"Právě zahnul za roh, Fee. Stojí u stánku s péřovými ozdobami a baví se s prodavačem." Rita se na pár vteřin odmlčela. Prstem netrpělivě poklepávala do kusu plastu, který ji nepohodlně tlačil v uchu. "Rozhlédl se, jestli ho nikdo nesleduje," při té myšlence se musela v duchu uchechtnout, "a vyráží směrem ke kolotočům." Potěšeně se ušklíbla. "Je tvůj, čaroději."

Sledovala, jak se pozorovaný muž ještě jednou ohlédl a zmizel v davu. Pod paží nesl černý kufřík.

"Rozumím," ozvalo se ze sluchátka. Čaroděj mluvil tiše, ale vážně jako vždy. Jen se mu tentokrát do hlasu připletl ždibec roztržitosti - jako by nebyl tak úplně duchem přítomný. "Budu ho sledovat až na určené místo. Sejdeme se tam."

Sluchátko oněmělo. Lovkyně ještě chvíli zkoumala svůj odraz v bezpočtu zrcadel u jednoho obzvláště nevkusného stánku, pak se otočila na patě a vmísila se do davu. Spokojeně si za chůze pískala odrhovačku, kterou zaslechla ráno od bytné. Ve Vnějším městě byla ta píseň poslední dobou celkem populární.

Zastavila se ještě jednou či dvakrát, čistě ze zvědavosti. Musela uznat, že Pouť má cosi do sebe. Vždyť kde jinde byste vedle sebe našli stánky s cukrkandlovými hady a pečenými hady, s ozdobným peřím, kouzelnými zrcadly, skleněnými dýkami, malovanými dýmkami a píšťalami, rozličným zvířectvem počínaje papoušky a barevnými vrabci a konče okrasnými rybkami, jejich šupiny byly prý z opravdového zlata. Ritu zaujala vcelku nenápadná bouda s korálky všech myslitelných barev a druhů. Stačilo zachřestit na prodavačku - nenápadně vyhlížející ženu východních rysů - jedním bohatě ozdobeným zápěstím a ta se hned jala nabízet jí o překot všechno možné. Mít víc času, uspokojila by Rita touhu po doplnění sbírky o pár desítek nových korálků, ale byla tu pracovně. Jen letmo se ještě zastavila u stánku s cylindry. Důrazně si připomínala, že se o tom nesmí Feemu zapomenout zmínit.

Jak se proplétala davem na smluvené místo, stavěla se na špičky, aby lépe viděla přes nesčetné hlavy. Doufala, že někde zahlédne čarodějův typický tmavofialový klobouk, ale nikde ani stopy. Nejspíš už musel dorazit na místo. Rita sama sebe napomenula za loudání a popohnala k větší rychlosti - musejí sledovaný cíl najít včas. Tohle byla první práce za dlouhé týdny, kterou se jim podařilo sehnat. Rozhodně si nemůžou dovolit to teď zkazit.

Zatímco drtila mezi zuby nadávky na místní lovce odměn a monopol, který v Cindres na tuhle práci panoval, dostala se až těsně ke kolotočům a konečně Feeho spatřila. Čaroděj postával u kolotočářské boudy. Dav docela automaticky proplouval kolem něj. Tak jako vždycky, Fee měl v sobě cosi, co lidi nutilo držet si odstup. Rita jim to ani nemohla mít za zlé - v dlouhém černém kabátu zapnutém málem až ke krku a nemožně vysokém tmavém cylindru vypadal, když už nic jiného, minimálně dost zvláštně. Zachytil její pohled, ale nedal nijak najevo, že si jí všiml - jen kývl směrem ke kolotoči.

Jejich cíl už tam byl - drobný mužík s neforemně kulatým břichem na jinak hubené postavě, ve špinavé košili s ošoupanými kšandami a zaprášených lakovaných botách. Ruce pokryté složitou sítí čar okazovaly na jeho příslušnost ke komunitě Tetovaných. Křečovitě svíral černý kufřík, který ostře kontrastoval se vzhledem svého majitele - zatímco muž byl ošuntělý a zanedbaný, jeho zavazadlo svítilo novotou, černá kůže byla bez jediné chybičky a stříbrné zdobení na bocích se lesklo do všech stran.

Muž se rozhlédl. Udělal to tak okatě, až profesionální část Ritina já hlasitě zaplakala. Pak kufřík zastrčil pod dřevěné schůdky vedoucí na plošinu kolotoče. Ještě jednou se ohlédl a vydal se pryč.

"Postarám se o něj," broukla Rita celkem zbytečně. Měli práci zcela přirozeně rozdělenou - Fee zneškodní obsah kufříku, zatímco ona bude nastavovat krk v případné honičce.

"Dávej na sebe pozor," byla jediná odpověď, které se jí dostalo.

Chvíli ještě sledovala, jak se čaroděj opírá o kolotočářskou boudu, aby dala svému cíli náskok. Fee měl zavřené oči. Neznalému člověku by se mohlo zdát, že podřimuje, Rita však věděla, že má ke spánku velice daleko. Přivolával duchy, nutné k provedení kouzla, a ona na vlastní kůži cítila, jak ji to k němu táhne. Fyzické tělo jí najednou bylo na obtíž. Tohle - totiž kouzlení - bylo jednou z mála chvílí, které jí připomnělo, že je, technicky vzato, jen duch připoutaný k tělesné schránce. Rozhlédla se, jen aby zjistila, že nikdo jiný si čarodějovy činnosti nevšimnul. Frustrovaně si povzdechla - tohle už zkrátka patřilo k jejímu údělu.

Pak zprudka potřásla hlavou, aby ten nepříjemný pocit zapudila, a vydala se po stopách muže s tetováním. Obratně se vyhnula skupince povykujících dětí a dvojici Čistých a podařilo se jí dostat se od něj na stálou vzdálenost asi deseti metrů.

Pokyny shora zněly jasně - zatknout, zneškodnit. Nezabít. Byl to celkem klasický postup - ten muž půjde před soud a bude na něm vykonána světská spravedlnost. Tady nebyla divočina, kde by si každý musel svá práva hájit sám, a velká města se ráda pyšnila tím, že za jejich hradbami se zákony dodržují stejně přísně jako před Rozvratem. Podle toho, co o Tetovaném věděla, bude čelit obvinění z nedovoleného držení kouzelných předmětů, ohrožování veřejné bezpečnosti a - pokud se dostane do spárů Akademie - i z provozování čarodějného řemesla bez licence. Divila by se, kdyby z toho vyšel s hlavou na krku.

To všechno se ovšem nestane bez jedné podstatné věci - nejdřív ho ona musí chytit.

Sledovala, jak se muž zastavil u jednoho či dvou stánků. Nevypadal, že si je vědom skutečnosti, že ho někdo sleduje, a tak Ritu značně překvapilo, když se najednou z ničeho nic ohlédl. Spatřila vyplašený výraz, který se mu mihl přes tvář. Poznal, že ho někdo sledoval. Pak zvednul ruku, ukázal na ni prstem a cosi vyslovil. A to v případě čaroděje - byť amatérského - neznamenalo nic dobrého.

Jediná rozumná věc, kterou mohla Rita udělat, bylo uhnout stranou. Právě včas! O půl vteřiny později jí kolem ucha prolétla smečka rozzuřených, hladově ňafajících duchů. Když kouzlo nestrefilo určený cíl, volně se rozplynulo ve vzduchu.

Tetovaný se mezitím obrátil na útěk. Rita mohla jen hlasitě zaklít. Pak se rozběhla za ním.

Stalo se to, co se stává pokaždé, když potřebujete někoho rychle dohonit na prostoru okupovaném větším množstvím lidí. Znenadání se jí pletli pod nohy úplně všichni, jako by snad neměli nic lepšího na práci. Vrazila do hloučku mladých Čistých, kteří na ni začali cosi pokřikovat hlasitou latinou, málem srazila na zem stařenku s výraznými elfskými rysy a téměř se nechala zašlápnout jedním třímetrovým kyborgem. A Tetovaný mezitím stačil úspěšně zmizet.

Znovu zaklela. Byť byla ta nadávka celkem sprostá, nikdo se po ní pohoršeně neotočil. Jedna z výhod Středu tkvěla v tom, že tady její rodné slovanštině rozuměl málokdo.

"Nějaký problém?" Ozvalo se ze sluchátka.

"Utekl mi," konstatovala lovkyně kysele. "Budu ho dál hledat, ale připrav se na problémy. Došlo mu, že ho někdo sledoval, takže se možná vrací ke kolotočům."

A taky že měla pravdu. Zahlédla ho až po pár minutách, jak postává uprostřed davu - ztracená postavička v zaprášené košili. Tentokrát si jí naštěstí nevšiml.

Šla asi dvacet metrů za ním, pevně odhodlaná nenechat ho tentokrát zmizet ani na vteřinu. V duchu už se připravovala, že ho omráčí, nebo ještě lépe, trochu znehybní vrhacím nožem, ale kolem bylo příliš lidí, než aby mohla tyhle krvelačné plány doopravdy uskutečnit. Nutila se postupovat pomaleji. Muž se co chvíli ohlížel - hledal ji -, a tak si musela dát dvakrát tak dobrý pozor. Současně s tím si však uvědomovala, že jí dochází čas. Zdobené korouhvičky kolotočů už byly na dohled. Za chvíli rozeznávala jednotlivé atrakce a poté zahlédla i svého čaroděje. Fee klečel na zemi, zavřený kufřík měl položený před sebou.

Zdálo se, že muž v košili si ho všiml stejně jako ona, protože zamířil přímo k němu. Rita zrychlila.

"Hej! Milostpane, buďte tak hodnej a nechte ten kufr bejt, jo?" Muž měl hrubý cindreský přízvuk. Kvůli cylindru zřejmě Feeho zprvu považoval za Čistého a zachovával si alespoň jakous takous slušnost. Pak si ale všiml některých jiných drobností - například toho, že dotyčný ho absolutně nevnímá, s kufrem na zemi si ale naopak rozumí až příliš dobře.

Že má co do činění s čarodějem, si Tetovaný uvědomil asi o vteřinu dříve, než by Rita potřebovala. Skočila po něm, ale uhnul a vrhnul se na Feeho. Čaroděj neměl šanci se bránit - kouzlo, které prováděl ve snaze zneškodnit obsah kufříku, vyžadovalo jeho absolutní pozornost. Muž v košili by se ho klidně mohl chystat zabít a Fee by o tom nevěděl.

Rita se po Tetovaném podruhé vrhla, ale znovu se jí hbitě vyhnul. Odkudsi vytáhl nůž a přiložil ho nevědomému čaroději na krk. Na lovkyni se jen zašklebil.

"Dej si vodstup," přikázal. Navzdory suverénní masce se mu vyplašeně třásl hlas.

Rita chtě nechtě poslechla, udělala dva kroky zpátky a zvedla ruce ve smířlivém gestu. Tetovaný na ni namířil prst - očividně se chystal pronést další kouzlo. Rita věděla, že musí jednat co nejrychleji.

Připravila se ke třetímu skoku…

Srazila Tetovaného k zemi jen pár vteřin před tím, než stačil vyslovit zaklínadlo. Náraz ho připravil o rovnováhu. Chvíli vrávoral, pak se ale svalil na zem. Rita, která ho stále pevně držela, se poroučela k zemi s ním. Málem si vyrazila dech, ale soudila, že její protivník je na tom o mnoho hůř. Dopadl na záda a marně lapal po vzduchu. Pokusil se zvednout a setřást ji, jenže byl jen městská krysa, spoléhající se v životě spíš na kouzla a jazyk než na fyzickou sílu, a Rita se uměla celkem obstojně prát. Jednou rukou ho stále držela, aby se nemohl zvednout, druhou mu vrazila do břicha, až hlasitě zaúpěl. Podruhé se skácel k zemi. Sedla si na něj, aby mu zabránila vstát.

Pak sáhla do jedné z nekonečně hlubokých kapes, kterými měla pošité kalhoty, aby odtud vytáhla cokoliv, čím by toho člověka mohla omráčit nebo aspoň spoutat. Znovu se zoufale zazmítal, ale Rita ho obdařila jen jedním pohrdavým pohledem.

"Marná snaha," zkonstatovala tónem, který naznačoval, že je sama se sebou mimořádně spokojená. Čekala, že jí muž začne nadávat či vyhrožovat, ale on místo toho nasadil výraz takřka zoufalý. Příliš by se nedivila, kdyby se rozplakal.

Snažila se udržet ho na lopatkách, zatímco hledala po kapsách alespoň jeden zatracený kus provazu. Tetovaný zřejmě vycítil svou poslední šanci. Překulil se na bok a začal se plazit pryč. Rita nedokázala zareagovat dost rychle, a když po něm chňapla, sevřela v ruce jen prázdný vzduch. Muž už pelášil tou jedinou cestou, která se před ním otevírala - po schodech přímo na plošinu kolotoče. V davu, který se tam tísnil, se snadno ztratí.

Rita už potřetí toho dne zaklela. Nestihne ho dohnat.

Pak se ozvalo syčení a vzduchem prosvištělo kouzlo. Houf duchů zasáhl muže do zad takovou silou, že odletěl několik metrů. Narazil do malované figurky koně a zůstal nehybně ležet.

Rita se ohlédla. Fee si mnul dlaně o sebe, jak mu je kouzlo popálilo. Kufřík měl položený u nohou.

"V pořádku?" Usmál se. Rita se zmohla jen na polovičatý škleb.

"Nikdy nejsem víc v pořádku, než když mi zachraňuješ krk," odpověděla nevrle, pak ale čarodějův úsměv opětovala.

"Vypadá to, že už se zvedá. Asi bychom si měli pospíšit, nebo zase uteče…"


Postávali na rohu ulice, jen několik set metrů od prvních pouťových stánků. Před pár okamžiky se setkali se dvěma ozbrojenými městskými úředníky, aby jim předali Tetovaného i zneškodněný kufřík. Ukázalo se, že šlo o jednoduché, zato velice účinné manipulační kouzlo. Kdyby se z kufříku uvolnilo, mohlo mezi návštěvníky Poutě napáchat velké škody. Jak se k němu Tetovaný dostal nebo co s ním měl v úmyslu, se ovšem od úředníků nedozvěděli.

Rita si zhluboka povzdechla.

"Dneska jsem moc nezazářila," podotkla nešťastně. Fee právě přepočítával peníze, které za splněný úkol dostali.

"Byla jsi brilantní jako vždy," odpověděl nepřítomně. Lovkyně se zamračila.

"Nech toho. Nechala jsem ho dvakrát utéct. Zpackala jsem všechno, co se dalo. Mohl tě kvůli mně klidně zabít."

Fee jí věnoval jeden krátký všeříkající pohled. "Chceš vážně slyšet, že jsi byla strašná?" Zeptal se. Rita nebyla s to určit, jak vážně tu otázku myslí.

Mávla nad tím rukou a čaroděj se zase vrátil k přepočítávání peněz.

Vydali se pomalým krokem do centra města. Kolotoče teď měli na dohled. Fee schoval peníze do kapsy a se zasněnými výrazem pozoroval jejich barevně zdobené věžičky. Rita tázavě zvedla obočí.

"Vážně se tam chceš vracet?"

Čarodějova tvář byla směsicí rozpaků a dětského nadšení. Rita by přísahala, že se mu při pohledu na kolotoče doslova rozzářily oči.

Pohledem putovala střídavě mezi Feem a atrakcemi v pozadí. Nutno říct, že to nebyly kolotoče jen tak ledajaké. Stálo jich tam pět nebo šest, každý o průměru nejméně dvaceti metrů. Dva byly dokonce vícepatrové. Hrály všemi možnými barvami a zdobily je desítky věžiček, korouhví, pentlí a vlajek a před každým se motal celý dav lidí, dychtivých po svezení.

Fee vrhl na Ritu takřka prosebný výraz. Lovkyně se musela v duchu usmát. Čaroděj měl ve zvyku tvářit se za všech okolností sebejistě a nad věcí, takže občas zapomínala, jak mladý vlastně je.

Pokrčila rameny. "Dělej si, co chceš."

Myslela si, že od ní nebude vyžadována žádná větší spolupráce než jen prostý souhlas, a tak ji značně překvapilo, když byla Feem popadnuta za rukáv a odvlečena směrem ke kolotočům. Nejdřív chtěla protestovat, pak se ale rozhodla, že nebude čaroději kazit náladu. Pro jednou si snad zaslouží chovat se jako dítě…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Majkelina Majkelina | Web | 9. října 2013 v 17:54 | Reagovat

Ahojky :)
Zajímavé. Povídka se mi docela líbila, i když na tak krátký úsek pro mě nebylo lehké pochopit, jak moc fantastický svět tvých hrdinů je. Zpětně však palec nahoru. :D Ráda bych si o Ritě a Feem přečetla víc.
Majkelina :)

2 P. Š. P. Š. | 9. října 2013 v 21:40 | Reagovat

Ahoj, vyšla mi další kapitolka, tak kdybys měla chuť a čas si jí přečíst, byla bych ti vděčná.

ourstories.stmivani.eu/6-na-pokracovani/i-pro-zelene-oci-2-kapitola/

3 redfox222 redfox222 | E-mail | Web | 10. října 2013 v 21:56 | Reagovat

Tak tohle se ti opravdu povedlo. Mělo to spád a dobře se to četlo. Považuji to za opravdu povedenou povídku :-)

4 the-hunter the-hunter | Web | 14. října 2013 v 23:26 | Reagovat

[1]: Víc toho k přečtení rozhodně bude (možná až moc :-D). Za některé nepochopitelnosti v ději se moc omlouvám. Občas se mi stane, že něco napíšu, dokonale rozumím všem souvislostem, ale už mi nedojde, že nikdo "zvnějšku" to chápat nebude, protože mi jaksi do hlavy nevidí. Snad nebyl tenhle případ až tak strašný... Každopádně ovšem díky za komentář :-).

[3]: ...Kuji :D.

5 Ilía Ilía | Web | 28. října 2013 v 10:20 | Reagovat

Jen by mě zajímalo kolik mu vlastně je :-D

A taky mi Rita trochu připomíná Ritu Hloubkovou ;-) :-D

Ale povedla se ti. Určitě bych si ráda přečetla nějaký jejich další příběh. Tady z toho jsme se totiž o tvém světě moc nedozvěděli. Jen, že mají fakt super vymakaný kolotoče :-D

6 the-hunter the-hunter | Web | 31. října 2013 v 21:07 | Reagovat

[5]: Dámy se na věk nikdy neptá :-D. Technicky vzato je Fee dospělý, ale není tak docela člověk a přepočítáno na věk jeho rasy je vlastně ještě děcko.
A Rita si přirovnání k Holoubkové nezaslouží! Byť má i ona docela vážné charakterové vady, jak ti může připomínat tu odpornou bulvární babiznu? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama