Pátek třináctého

20. prosince 2013 v 0:01 | Hunter |  Pohádky z cylindru
Opět krátká povídka (momentální inspirace z minulého týdne). Uff, mám nepříjemný pocit, že podobných věcí jsem tu v poslední době publikovala až moc... Mno, každopádně přeju příjemné čtení :).



Představte si zimní ráno tak brzké, že ještě připomíná víc noc než den. Je to ospalé ráno, které svádí k myšlence pobýt co nejdéle někde v teple a snění, a ještě na pár hodin od sebe odstrčit šedivou realitu. Představte si přesně takové ráno ve velikém městě kdesi ve světě, který se tomu našemu podobá jen zčásti. Je tam ošuntělá čtvrť a hotel, který své lepší časy zažil už velmi dávno. A vypadá to, že jediní hosté toho hotelu se právě probudili…

V temnotě cosi zapraskalo a scénu ozářilo světlo svíčky. To, co bylo dosud jen hlasy, se proměnilo v osoby - zelenookého čaroděje a plavovlasou lovkyni.
"Nesnáším, když je ráno takhle tma," posteskla si Rita a začala hledat ve stínech na podlaze boty, které tam včera večer zahodila.
"Já zase nesnáším, když zapaluješ svíčky. Nestačila by ti lampa?"
"Moc svítí," odporovala lovkyně. "Bolí mě z ní oči."
"Je to mnohem bezpečnější. Lidem jak ty by neměli dovolit manipulaci s otevřeným ohněm."
Rita pleskla čaroděje po ruce. "Nech toho! Radši konečně vstaň a řekni mi, co máme dneska za program…"
Čaroděj se natáhnul po poznámkovém diáři. I když Ritě jeho puntičkářství často lezlo na nervy, tentokrát se hodilo - bez Feeho by si jen těžko zapamatovala, co mají na který den naplánováno.
S radostným zavýsknutím vytáhla zpod postele jednu botu. Druhá ležela u dveří na opačném konci místnosti. Rita marně přemýšlela, jak mohla její obuv přes noc procestovat takovou vzdálenost. Letmo nahlédla Feemu přes rameno, aby si prohlédla dnešní program-
-a s hrůzou vyskočila na nohy.
"Pátek?"
Čaroděj tázavě zvedl obočí. "Nějaký problém? Pátek je pěkný den…"
"Třináctého?!"
"Ach tak," usmál se Fee tím způsobem, jakým se usmívá na malé děti a blázny. "Pátek třináctého."
Rita se posadila. "Dneska nikam nejdu." Zahodila boty zpátky pod postel. "Zůstávám tady."
Fee zaklapl diář trochu hlasitěji, než by bylo nutné.
"Rito?"
Lovkyně zavrtěla světlou hlavou.
"Já chápu, že jsi extrémně pověrčivá, a za normálních okolností bych byl ochotný to tolerovat, ale dneska tady prostě zůstat nemůžeš. Čert vem pátek třináctého, dneska nás čekají na radnici. Ani nepomýšlej na to, že bys tam nešla!"
"Ne. Zůstávám."
"Rito! Dovol, abych tě upozornil, že tam seženeme práci. Když seženeme práci, budeme mít peníze, abychom přečkali zimu. To se nám s tím málem, co máme teď, rozhodně nepodaří."
Rita zarytě mlčela.
"Chceš uprostřed zimy opustit Cindres a hledat obživu někde v horách?" Pak Feeho tváří probleskl nápad. Velice ošklivý, zákeřný nápad. "Nebo by ses radši vydala do Latia? Jsem si jistý, že moji drazí rodiče tě moc rádi zase uvidí."
Rita se strašlivě zamračila. "Podrazáku!"
Nadávala sice jako dlaždič, ale zvedla se a začala se oblékat. Pohrůžka, že by měli strávit zbytek zimy u Feeho příbuzných, očividně fungovala. Mezi nimi a Ritou panovala hluboká nenávist - Čistí se na lovkyni dívali spatra pro její smíšený původ, Rita je nesnášela… Mno, těžko říct, proč vlastně. Mezi obyčejnými lidmi a Čistou aristokracií byly málokdy vřelé vztahy.
"Proč ti vlastně tak vadí pátek třináctého?" zeptal se Fee po chvíli. V jeho hlase kupodivu zazníval upřímný zájem.
"Nosí smůlu," odsekla Rita.
"Vážně? Už se ti v pátek třináctého opravdu někdy něco stalo?"
"Netvař se, jako bys to považoval za nesmyslnou pověru!"
"Je to nesmyslná pověra."
"Moje máma vždycky říkala, že je lepší nic neriskovat. Zajdi se pomodlit, na nic důležitého nesahej a doufej, že tě to mine."
Fee chvíli vypadal, že se chystá odpovědět něco hodně jedovatého, pak si to však rozmyslel. Nebyl rychlejší způsob, jak vyprovokovat Ritu k hádce, než znevažovat názor její matky.
Místo toho zkusil poněkud změnit téma.
"Víc, že v Loriši žijí kmeny, které mají měsíc dlouhý jen jedenáct dní?"
"Chceš mi naznačit, že se mám pro jistotu přestěhovat do Loriše?"
"Ne, ne. Jen ti chci dokázat, že ten tvůj strach je naprosto neopodstatněný. Třeba elfové považují pátek třináctého za šťastný den. Kdo se v tom datu narodí, je prý požehnán bohy."
"Samozřejmě. Elfové taky běhají nazí po lese a uctívají stromy."
"Jen jsem chtěl říct, že-"
"Radši mlč!"
"Jak myslíš. Jdeš už?"
"Počkej chvíli," zabručela Rita zpod postele, kde se marně snažila vyšťourat boty.
Počkám na tebe venku." Fee jí věnoval velmi vážný pohled. "A Rito - nezapomeň zhasnout tu svíčku."

Rita se objevila o pár minut později, zabalená až po uši v kabátu a pestrobarevných šálách. Některých zvyků je prostě těžké se zbavit.
Fee čekal před dveřmi. Nad hlavou mu smutně poblikával nápis, který za svých šťastnějších časů zněl "hotel", pak se do něj ovšem pustil zub času a drze si ukousl první písmeno.
"Otel" byl špinavá, zablešená díra, ale byl levný, a oni neměli dost peněz, aby si mohli dovolit strávit zimu v něčem lepším. Cindres bylo drahé město.
Vydali se na cestu. Vyhýbali se hromadám šedivého sněhu a šlapali do louží toho roztátého. Obloha nad městem se pomalu barvila z inkoustově modré do růžové. Pouliční lampy zhasínaly a kolem nich projížděly první vozy. Na ulicích zatím nebylo moc lidí, a když došli na konec Královy třídy a shlédlidolů na zasněžené město, byl ten pohled skoro malebný…
"Pozor!"
Fee strhnul Ritu stranou právě včas. V další chvíli vedle ní sklouzla ze střechy těžká hromada sněhu. Rita zaklela.
"Říkala jsem ti to," obrátila se k čaroději vyčítavě. "Dneska se určitě stane něco strašlivého."
"Nepochybně," souhlasil Fee nevrle. "Jestli chceš svalovat vinu na ten nebohý sníh, nejdřív si vzpomeň na to včerejší oteplení. Je naprosto přirozené, že z šikmých střech občas něco spadne. Smolný den s tím nemá nic společného."
Rita jen cosi zavrčela, k čarodějově nesmírné úlevě se však nevydala na zpáteční cestu. Jen si dávala dobrý pozor, aby se držela uprostřed chodníků, kde na ni žádný sníh nemohl.

Ať si Fee říkal, co chtěl, pátek třináctého měl svou vlastní vůli. Jak jinak by bylo možné vysvětlit, že je hned dvakrát málem přejel povoz, spěchající neznámo kam naprosto šílenou rychlostí, jednou se téměř připletli do cesty šlechtickému kočáru a nejméně třikrát se je někdo pokusil okrást? Cesta na radnici nebyla příliš dlouhá, ale za těch pár desítek minut se stalo tolik podivností, že i Fee měl problém zachovat si chladnou hlavu.
"Já jsem ti to říkala," bručela Rita, když jen tak tak uskočili před projíždějící drožkou. "Měli jsme zůstat v hotelu. Brát na lehkou váhu pátek třináctého může jen blázen."
"Tak to ti pěkně děkuju za poklonu."
"Není zač. Kdybych to náhodou nepřežila - a to se klidně může stát - nenechávej mě prosím pohřbít tady ve městě. Jelikož budeš za mou smrt nepřímo zodpovědný, očekávám, že mě odvezeš domů. Chtěla bych nějakou obyčejnou rakev, nic moc extravagantního, a žádné květiny," pokračovala Rita docela klidně.
"Tvé přání je mi rozkazem," zašklebil se čaroděj. Bylo zbytečné namítat, že uprostřed zimy by se květiny sháněly jen těžko, i kdyby je Rita snesla.
A pak se to stalo.
Možná to byl osud, možná jen náhoda - čaroděj si odmítal připustit, že by za to mohl ten den -, že vzápětí stoupnul na ten jediný zledovatělý kus chodníku v okruhu několika stovek metrů. Zašermoval rukama ve vzduchu, marně hledaje nějakou oporu, a poroučel se k zemi.
"Jsi v pořádku, Fee?"
Ozvalo se jen bolestivé zasténání.
Po něm však následoval překvapený výkřik. Když se čaroděj zvednul, měl na tváří vítězoslavný úsměv a v ruce cosi zeleného.
"Čtyřlístek?" zamračila se Rita. Rostlina byla usušená a vylisovaná - zřejmě ji někdo nosil jako talisman a pak ji ztratil. Lovkyně se na ni dívala trochu podezíravě.
"Čtyřlístek přece nosí štěstí, ne? Co ti zase vadí?"
"Nemůžeš přebíjet smolný den čtyřlístkem pro štěstí," namítla Rita. "Takhle to nefunguje."
"Že ne? Tak to aspoň zkus." Fee se pořád ještě usmíval. "A být tebou, trochu uhnu. Blíží se sem jízdní hlídka a stříká sníh na všechny strany."
Dřív, než mohla Rita uskočit do bezpečí, přihnali se jezdci až k nim. Ritu nepochybně čekala špinavá sněhová sprcha.
A pak koně znenadání zastavili. Možná se něčeho polekali nebo je vedl jakýsi neznámý instinkt, nicméně však strnuli a nepohnuli se ani o krok, dokud se Rita nedostala na bezpečnou stranu chodníku.
"Vidíš?" řekl Fee. Lovkyně neodpověděla, jen čtyřlístek s mnohoznačným úsměvem schovala do kapsy.

Zbytek cesty k radnici už proběhl víceméně v klidu. Rita možná byla trochu nervóznější než obvykle, ale žádný sníh už jim na hlavu nespadl, ani se je nic nepokusilo přejet či zavraždit. Dorazili ve zdraví až k masivní třípatrové budově z bílého a černého kamene, nad kterou se ve větru třepetala cindreská vlajka.
Přišli až k vysoké tmavé bráně, strážené čtveřicí ozbrojenců. Zatímco Fee vysvětlovat důvod jejich cesty, Rita trochu znuděně pozorovala probouzející se ulici. Jednu ruku měla pořád vraženou hluboko v kapse, aby se mohla dotýkat čtyřlístku. Kroužila pohledem po těch pár obchodnících, kteří začínali stavět své boudy na nedalekém náměstí, po spěchajících studentech a žebrácích na rozích domů. Náhle si všimla, že se pár metrů od ní ve sněhu cosi leskne. Zvědavě to zvedla.
To se ukázalo být zlatým náramkem. Byl sice trochu špinavý a lehce odřený, ale bylo to nade všechnu pochybnost pravé zlato. Ritě seděl na ruce jako ulitý.
Otočila se, aby předvedla svůj objev čaroději. Když vtom ztuhla uprostřed pohybu a zoufale zavyla.
"Co se děje, Rito?"
Vrhla po něm nešťasný pohled.

"Pátek třináctého! Ksakru, Fee, asi jsem zapomněla zhasnout tu svíčku."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Amanda Amanda | Web | 20. prosince 2013 v 10:41 | Reagovat

Mno, když jsem začala číst čekala jsem nějaký úryvek z obyčejného života v tomto světě. Mýlila jsem se, ale nejsem vůbec zklamaná. Právě naopak, příběh se ti moc povedl...:)

Nápad skvělý. Umíš psát tak, že i v tak krátkém textu si ty postavy čtenář oblíbí a dokáže si v živých barvách představit, co se tam děje.

Ten konec, nevím, jestli jsem se měla smát nebo vrtět hlavou, nevím, moje reakce byla taková smíšená....ale líbilo se mi to. :)

Mno, když se řekne krátká povídka, představím si text polovičního rozsahu, ale četlo se to prakticky samo. :) Takže ještě jednou, moc se ti to povedlo Hunter... ;-)

2 Majkelina Majkelina | Web | 20. prosince 2013 v 17:03 | Reagovat

Ahojky :)
V první chvíli jsem se zaradovala, že se zase setkávám s Ritou a Feem. Ale! Nic ve zlém, avšak u tebe jsem zvyklá na špičkové výkony. Tahle povídka za ostatními trošku zaostává. Obzvlášť na konci jsem čekala zajímavější pointu. Na druhou stranu i dnes si nezklamala ve svých formulacích. Například věta: "Rita zarytě mlčela." mi vykouzlila úsměv na rtech. Těším se na další. ;-)
Majkelina :)

3 the-hunter the-hunter | Web | 23. prosince 2013 v 23:48 | Reagovat

[2]: Mno, stalo se, čeho jsem se obávala - zamotala jsem se do vlastního vyprávění :-D. Nebyla jsem si jistá, jestli ta povídka půjde pochopit tak, jak jsem zamýšlela, jenže už mě ke konci tak štvala, že mi zkrátka nezbyla síla to nějak výrazněji přepisovat.
Co se dá dělat. Možná si najdu chvilku a zkusím něco udělat aspoň s tím závěrem - když si to teď po sobě znova čtu, mám nepříjemný pocit, že to vážně nedává moc smysl. Každopádně díky za vyjádření :-).

4 Majkelina Majkelina | Web | 24. prosince 2013 v 12:29 | Reagovat

Ahojky :)
[3]: Nechápej mě špatně. Ta povídka není nijak bídná. Naopak! Kdybych ji uviděla na blogu někoho jiného, řekla bych, že je dobrá. Jen vím, že ty dokážeš psát i líp. :D Nevěš hlavu. ;-)
Majkelina :)

5 Ilía Ilía | Web | 24. prosince 2013 v 23:19 | Reagovat

Není špatná.
Pointa se mi líbila. Tím čtyřlístkem to Fee zabil :-D...stále mě zajímá kolik mu je a na kolik vlastně vypadá. Ty všude píšeš, že je mladý. Co to KRUCINÁL je?! Co si mám přestavit pod pojmem mladý? 10? 15? 17? Poraď mi, ano!? :-D
A při té poslední větě ve mě hrklo. Já si doopravdy myslela, že tu svíčku zhasla...podle toho, jak jsi to popsala. No nic no :-D

6 redfox222 redfox222 | E-mail | Web | 25. prosince 2013 v 21:27 | Reagovat

Dobrý konec náhodou :-) Mně se naopak tahle povídka líbí. Jediné, na čem sem se zasekl, že Fee našel čtyřlístek na ulici, kde všude kolem byl marast. A podal ji usušenou rostlinu. Ale i tak spokojenost. Pěkná povídka.

7 Majkelina Majkelina | Web | 1. ledna 2014 v 20:46 | Reagovat

Ahojky :)
Dovolila jsem si tě nominovat do projektu Liebster Blog Award. Více informací najdeš na mém blogu.
Majkelina :) ;-)

8 Kolemjdoucí Kolemjdoucí | 4. ledna 2014 v 14:05 | Reagovat

Čtivé :-)

9 Uncle-picker Uncle-picker | 6. ledna 2014 v 9:54 | Reagovat

Týjo, pátek třináctého kontra čtyřlístek! To je jako terminátor kontra predátor. Přidávám se k některým stěžovatelům (svíčka se zdála zhasnutá, tam to chtělo ještě nějakou kličku, je to důležitý bod; usušený čtyřlístek by chtěl zvlhčit), navíc si přisadím: "nadávat jako dlaždič" je z našeho světa, ne z jejich. Pointa je ale sqělá, netušil jsem jí až do konce. Jen je trochu uspěchaná, před závěrečným skokem to chtělo trochu víření bubnů. Dávám 4,5  usmíváčků z 5 :-)  :-)  :-)  :-)  :-|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama