Koňologie, část 2.

7. února 2014 v 21:29 | Hunter |  Úvahy o nesmrtelnosti chrousta
Minule jsme probrali koně jako jakousi obecnou entitu (nebo, chcete-li, koňskou hlavologii ;). Dnes se na ty čtyřnohé obludy podíváme spíše z vnějšího pohledu - řeč bude o stavbě těla, základních zbarveních a odznacích, a taky o chodech.


1. Anatomie koně




Obrázky v podstatě mluví samy za sebe. Co všechno najdete na koňské hlavě, jak to funguje a jak se k tomu chovat jsme probrali minule. Jak je co citlivé a jakým způsobem se o to pečuje si řekneme příště.
Jedinou poznámku bych snad měla ke kohoutku (místo, kde se stýká krk a hřbet) - jde o nejvyšší bod na těle koně, kde se měří výška.

2. O zbarveních
Těch základních je všehovšudy osm - bělouš, albín, vraník, hnědák, ryzák, palomino, plavák a strakoš...

a) Bělouš
Klasický pohádkový kůň pro chrabrého rytíře. Má tmavý kožní pigment, srst obsahuje černé a bílé chlupy - tj. na pohled se jeví nejčastěji šedobílý. Podle barvy dalších přimísených chlupů a jejich vzoru rozlišujeme různé typy běloušů - červený, hnědý, šedý, atd.
Bělouši se navíc dělí na vybělující a nevybělující. Nevybělující se už rodí s barvou, kterou budou mít po celý život, vybělující jsou po narození tmaví a až v průběhu pár let "zbělají".
(Krásný příklad z praxe - u nás ve stáji jsou vybělující bělouši hned tři - nejstarší má 23 let, nejmladší pět. Stařeček už je bílý od špiček uší po poslední žíně v ocasu, zatímco ten mladý je celý šedý - podle mého skromného odhadu spíš hnědne než bělá - a rozhodně byste ho od pohledu na bělouše netypovali).
Pro typického zástupce tohoto zbarvení nemusíme chodit daleko - je to např. starokladrubský bělouš nebo lipicán (oba vybělující).




b) Albín
Jako u jiných živočišných druhů, i kůň-albín postrádá pigment. Má tedy růžovou kůži, bílou srst (od narození, nevyběluje) bez příměsi jinak zbarvených chlupů, a červené nebo světle modré oči. Bývá citlivý na ostré světlo, nejlépe vidí v pološeru.
Takovýto typ koně je schopen života, pouze pokud zdědil albínský gen jen po jednom z rodičů (tj. pokud po obou, umírá).

c) Vraník
Černá srst (tj. žádné vrozené odznaky), stejně tak i ocas a hříva. Opravdových vraníků je velice málo - pozor, neplést si s tmavými hnědáky. Vraníci, na rozdíl od hnědáků, mají černou srst opravdu všude - i ve slabinách a kolem očí (u některých ovšem může v létě zesvětlat - občasné odlesky šedé).
Naprosto typickým zástupcem je fríský kůň.

d) Hnědák
Tělo je v různých odstínech hnědé, ocas a hříva jsou černé (plus někdy i spodní části nohou a srst na hlavě - okolo očí, tlamy, špičky uší, atd.). Na hlavě i na nohách se mohou objevit bílé odznaky. Je to jedno z nejčastějších zbarvení, hnědáků je zároveň velké množství typů. Z těch nejzákladnějších např. černý (srst tmavohnědá až černá, kolem nozder a ve slabinách hnědá; ocas a hříva černé), tmavý (srst tmavě hnědá, ocas, hříva a nohy černé) nebo světlý (srst světle hnědá, ocas a hříva samozřejmě černé).
Jako příklad plemene poslouží např. český teplokrevník, hannoverský kůň, anglický plnokrevník, atd.


e) Ryzák
Hříva a ocas mohou být u ryzáka o pár odstínů světlejší, tmavší nebo stejně zbarvené jako srst, ale nikdy nejsou černé. Srst je nejčastěji v odstínech rezavé (červenohnědé), ale může být i mnohem světlejší (až písková). Mohou mít (a často mají) na nohách nebo na hlavě bílé odznaky. Opět rozlišujeme více typů - černý, tmavý, světlý, atd.
Pozor - i když se to nezdá, ryzák je třeba i takový hafling.



f) Palomino
Neboli žluťák, případně izabela. Neplést s plavákem (viz níže). Má zlatavou až světle zrzavou srst (v jedné encyklopedii popsáno jako "barva nové mince penny"). Ocas a hříva jsou světlejší než srst, často bílé. Na hlavě a na nohách (do určité výše) mohou mít bílé odznaky.
Palomino je nejen zbarvení, ale zároveň i plemeno.


g) Plavák
Tmavě pigmentovaná kůže, srst je plavá nebo béžová. Plavák, na rozdíl od palomina, má hřívu i ocas černé, velice často jsou černé i spodní části nohou. Na zádech se může vyskytovat tzv. úhoří pruh (viz. vrozené odznaky).
Typickými plaváky jsou např. Achaltekinský (Achal-teke) nebo fjordský kůň.


h) Strakoš
Srst má základní barvu (hnědou, bílou, atd.) plus jiné barvy ve velkých skvrnách po celém těle. Hříva a ocas jsou vždy dvoubarevné. Strakoše rozlišujeme na dva zákl. typy - overo a tobiano.
Typickým příkladem zbarvení je american paint horse. V rámci tohoto plemene se ještě dělí a pitvá na množství podkategorií, které mi ale připadaly příliš konkrétní, než aby stálo za to je tu zmiňovat. Jinými slovy - kdo píše western a potřebuje zjistit více, nechť googlí - doporučuju např. tyto stránky.





3. Odznaky a znaky
Celkově rozdělujeme na dva typy - odznaky vrozené (tj. ty, se kterými se kůň už narodí) a získané (ty, které se mu nějakým způsobem přihodí v průběhu života).

a) Vrozené odznaky
Vrozené znaky kůň získává už při narození, bez zásahu člověka. Můžeme je rozdělit na tři podkategorie - na hlavě, na těle a na končetinách.
Odznaky na hlavě- šňupka (malá bílá skvrna mezi nozdrami/na horním pysku), hvězda (malá bílá skvrna na čele, často tvar kosočtverce), lysina (široká bílá linie začínající na čele a táhnoucí se až na horní pysk), lucerna (podobná lysině, ale pokrývá větší plochu a zasahuje jedno nebo obě oči), atd. - viz obrázek.
1-kvítek
2-zahrocená hvězdička
3-velká hvězda
4-zahrocená velká hvězda
5-hvězda ve tvaru půlměsíce
6-hvězda protáhlá
7-hvězda proužkovitá
8-poloviční úzká lysina
9-úzká lysina
10-široká průběná lysina
11-úzká průběžná lysina
12-průběžná lysina rozšiřující se přes nozdry
13-přerušená lysina a šňupka
14-lysina nepravidelná, průběžná pravostranná
15-nepravidelná průběžná lysina, horní pysk a obě nozdry bílé, s tmavou skvrnou na horním pysku







Odznaky na nohách- bílá korunka, ponožka, podkolenka, atd. - viz obrázek; zebroidní odznaky (kroužky tmavých chlupů na dolních částech končetin jako u zeber, typické pro primitivní plemena, často u plaváků).
1-korunka bílá
2-spěnka bílá
3-po spěnkový kloub bílá
4-nad spěnkový kloub bílá
5-do půl holeně bílá
6-po karpální kloub bílá
7-vysoko bílá
8-korunka bílá, vzadu nepravidelně vysoko bílá
9-spěnka bílá, vzadu nepravidelně nad spěnku bílá
10-spěnka bílá, vzadu i vpředu nepravidelně nad spěnku bílá
11-nad spěnkový kloub bílá
12-do půl holeně nestejně vysoko bílá
13-do půl holeně bílá, vpředu po karpální kloub bílá

Odznaky na těle- úhoří pruh (pruh tmavé srsti táhnoucí se od kohoutku až ke kořeni ocasu, znak primitivních plemen, často u plaváků), oslí kříž (na lopatce, vytváří kříž s úhořím pruhem), grošování (tmavé kroužky vyskytující se hl. na světlejších plochách těla; nejčastěji u šedých běloušů, ale mohou být prakticky u kteréhokoliv zbarvení), prokvetlost (prosvítající bílé chlupy, často u starých koní - jakási variace na šedivění), tečkování (tečky/flíčky/vločky po celé srsti), chlupové víry (vzory tvořené nepravidelným růstem chlupů, často připomínají rozetu vyrůstající ze středu do stran; najdeme je např. na nose, na čele, na krku pod hřívou, na prsou, atd.).






Vrozené znaky slouží k identifikaci koně (tj. hlavně bílé odznaky, u "jednobarevných" koní pak chlupové víry; vrozené odznaky jsou pro každého koně typické - tj. dva nebudou mít nikdy stejné).

b) Získané odznaky
Neboli umělé značky, vytvořené nejčastěji člověkem a sloužící ke snadnější identifikaci. Jsou to např. vymražené značky nebo výžehy, značky na kopytech, mikročipy, atd. Dále pak různé otlačeniny (na otlačených či odřených místech - tam, kde postroje odírají kůži, někdy vyrostou bílé chlupy) nebo jizvy, zkrátka a dobře znaky získané během života, které se dále nedědí.


4. Chody
Ty základní jsou všehovšudy tři.

a) Krok
Pro koně je nejpřirozenější (také v něm urazí největší vzdálenost, aniž by se unavil). Je čtyřfázový - pokud posloucháte kráčejícího koně, uslyšíte vždycky čtyři nezávislé údery kopyt - tj. čtyřdobý chod.
Nohosled je následující - pravá zadní - pravá přední - levá zadní - levá přední.
Tělo je vždy podpíráno nejméně dvěma končetinami. Průměrná rychlost v kroku je cca 6-8 km/h.
V kroku můžete sedět buď v plném sedu, to jest:
-narovnat záda, nehrbit se
-ucho, patu a kyčel v jedné přímce
-dívat se před sebe (popř. tam, kam chceme, aby kůň šel)
-lokty u těla
-prošlápnutá pata, špičky ke koni
(Jestli jsem na něco zapomněla, budu ráda, když mě čtenáři-jezdci opraví, případně doplní :).
Druhý sed je tzv. honební (skokový, stehenní, atd. - mám pocit, že v každé stáji tomu říkají trochu jinak), kdy se jakoby zvednete nad sedlo. Lépe než složité vysvětlování tady ale poslouží obrázek.
Používá se, pokud má kůň přejít přes kavaletu (prkno, větev, atd. - prostě něco položeného na zemi, co musí překročit). Umožníte mu přenést těžiště a dát hlavu víc dolů, čímž pádem se mu jde snadněji.
Video koně v kroku najdete tady.

b) Klus
Tzv. diagonální chod - střídání diagonálních končetin. V klusu slyšíme jen dva opakující se údery kopyt - tj. dvoudobý chod. Nohosled je pravá zadní a zároveň levá přední - levá zadní a zároveň pravá přední. V momentu vznosu se kůň ani jednou nohou nedotýká země.
Průměrná rychlost v klusu je cca 14-18 km/h, ale plemena šlechtěná speciálně pro klusácké dostihy mohou dosáhnout rychlosti až 50 km/h (ovšem jen na krátké vzdálenosti).
Video najdete tady.

c) Cval
Jde o pro koně nejnáročnější pohyb. V podstatě řada skoků, ve fázi vznosu se opět žádná končetina nedotýká země. Cval je třídobý - tj. slyšíme vždy tři údery kopyt. Kůň může cválat buď na levou nohu, potom je nohosled pravá zadní - levá zadní a zároveň pravá přední - levá přední, nebo na pravou nohu - levá zadní - pravá zadní a zároveň levá přední - pravá přední.
Rychlost ve cvalu je od 30 km/h (na jízdárně) až zhruba po 70 km/h (dostihoví koně, tj. jen kratší vzdálenosti).
Video najdete tady.

d) Trysk
I když tak někdy bývá označován, nepatří mezi základní chody koně. Jdeo zrychlený cval s rozloženým nohosledem (tj. slyšíme čtyři údery kopyt). Rychlost se pohybuje na horní hranici cvalu, popř. lehce za ní - tryskem běhají koně např. na dostizích (z toho plyne, že na jízdárně se vám to rozhodne nepodaří - k trysku je potřeba dostatek prostoru).

Poznámka na konec - pokud by měl někdo čas a chuť pižlat se v tom podrobněji, zjistí, že chodů a jejich řazení existuje nepřeberné množství. Ať už jsou to mimochody nebo vyloženě drezurní záležitosti - shromážděný a prodloužený krok, pracovní cval, atd. Nechtěla jsem zabíhat do přílišných podrobností, jelikož pro průměrného pisálka jsou stejně v podstatě zbytečné, takže případné pokračování tohoto bodu už je na vašem samostudiu ;).


To je pro dnešek vše. Příště probereme výchovu koně, péči o něj a nejtypičtější nemoci.
(Odkazy na obrázky se, jako vždy, zobrazí po kliknutí.)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Majkelina Majkelina | Web | 7. února 2014 v 22:00 | Reagovat

Ahojky :)
Prvního komentáře si nevšímej. Někdo se očividně snaží zaujmout a uchyluje se i k ubohému (a nesmyslnému) nadávání. :-?
Většinu z těch věcí znám. Zajímavé jsou tvé vsuvky a upozornění. Také jsem žila v mylném domnění, že je strakáč a on je strakouš. :D Těším se na další lekci koňologie.
Majeklina :)

2 redfox redfox | E-mail | Web | 8. února 2014 v 10:08 | Reagovat

Jaj, tak tady máme toho koně v podkolenkách :-) Jinak i pokračování je super, zase jsem se dozvěděl spoustu nových věcí.
Jen se trochu bojím, aby si tvoji práci někdo nepřivlastnil. Koukal jsem, že co se koní týká, na jedno téma najdeš cca dvacet zkopírovaných článků (weby, ale i blogy). A to se ty lidi ani nenamáhaj nějak to upravit. Klidně to kopírujou i s chybama a překlepama, ale jméno autora vždy pečlivě smažou -čímpak to?).
Každopádně tyhle Tvoje články jsou opravdu zajímavé - děkuji za ně - skvělá práce a navíc to máš pěkně rozebráno od základu, které asi spousta lidí co jezdí považují za samozřejmé. A pochopí to i laik jako já, za což máš další body do plusu. :-)

3 mark mark | E-mail | 11. února 2014 v 13:35 | Reagovat

Ahoj, chodíš na koně do Řícmanic? :D

4 the-hunter the-hunter | Web | 11. února 2014 v 19:27 | Reagovat

Uf, tak jsem se k tomu dostala až teď - omlouvám se, že tu ten první komentář strašil tak dlouho.

[1]: Strakáč, strakoš, to je v podstatě jedno. Možná, že je to podobné jako s tím honebním (skokovým, stehenním) sedem - co stáj, to trochu jiný název.

[2]: Co se týče toho kopírování - já osobně jsem na vyloženě zkopírované věci moc nenarazila. Samozřejmě, že všichni mluví v podstatě o tom samém, ale že by to někdo opravdu celé ukradl jsem si nevšimla. Ale i kdyby - to už je zkrátka riziko publikování na internetu...

[3]: Jj, jezdím v Řícmanicích. Tento podzim jsem chodila na čtvrteční kurz (od 17:00). Známe se? :D

5 Ilía Ilía | E-mail | Web | 12. února 2014 v 9:29 | Reagovat

Ještě bych dodala, že by se měly držet kolena přitisknutá u sedla. :D
Velmi poučný článek. Některé odznaky jsem ani neznala. Zas jsem o něco chytřejší :D

A ten trysk. Jednou se mi kůň na jízdárně (máme dvě jízdárny a toto se stalo na té opravdu opravdu velké ... spíš je to upravená a oplocená louka :D) roztryskal. Fuj! Už nikdy víc. Pamatuju si tu hrůzu, když jsem viděla, jak se kolem mě všecko míhá. Jedna obrovská zelená šmouha. Naproti nám byl plot, a no... já neskáču. Malé skoky mi nevadí, ale tohle byla metr dvacet vysoká dřevěná kráva :DDD Kůň na nic nereagoval a  nezastavoval se a já si byla jistá, že to nakonec skočí, tak jsem dřív seskočila já z něj :DDD Bolelo to jak čert, ale tak... to je riziko toho, když cváláte u lesa plného srnek :D

6 Ilía Ilía | E-mail | Web | 12. února 2014 v 12:38 | Reagovat

Teď zjišťuju, že jsem neodpověděla na tvůj komentář k povídce. O těch chybách vím a jdu je hned opravit :)
A ten zbytek k obsahu. Vážně si myslíš, že bych byla tak krutá a nechala Ali- iwieninu (kruci, proč jsem jí dala tak strašný jméno?!) smrt nesmrt bez odpovědi? :D Počkej si a dočkáš se. Všechno časem vyjde najevo :D

7 Amanda Amanda | Web | 14. února 2014 v 22:31 | Reagovat

Je až neuvěřitelné, co se u  koní všechno rozeznává, u mě to byl doteď flek na hlavě a lysina..tečka. :D

Ze všech zbarvení se mi asi nejvíc líbí plavák.

Opět jsem byla překvapena...Trysk tam nepatří? I na tom kurzu ježdění mi bylo řečeno, že z těch 4 pojedeme nanejvýš cvalem.

Opět skvělý článek, těším se na další část. :)

8 corinne corinne | Web | 24. února 2014 v 21:22 | Reagovat

Zdravím, Hunterko!
Pokud chceš vidět můj názor na tvé zpracování koní (konkrétně Koňologie, část 1), koukni na můj web. (rubrika Moje názory, článek A co takhle Horsemanship) Věř, že do komentu by se to nevešlo...
K tomuto dílu asi nemám co říct, jelikož je to jen a jen fyziologie... Uvidíme, co přinese třetí pokračování.
P.S. Poděkuj Foxovi, který mě na tvůj článek upozornil :)

9 já chodim do řicmanic já chodim do řicmanic | 11. května 2014 v 14:34 | Reagovat

:-)

10 Karo Karo | E-mail | 18. října 2014 v 8:01 | Reagovat

Ahoj, četla jsem si jenom článek o strakoších a nemohla jsem tomu uvěřit...Takové keci! 1. Strakoši můžou mít jednobarevnou hřívu (např. ten druhý kůň je Maximus a má černou hřívu....nemá tam ani jednu žíňi bílou!) 2. rozlišujeme základní typy overo, tovero a tobiano.

11 Já | 24. prosince 2014 v 18:28 | Reagovat

[2]:Hahaha, to je vtipné, autor tohoto blogu sám kopíruje. Vsadím se, že ani jedna fotka není jeho a minimálně jedna je moje z mého webu a nikde není ani zmínka, odkud je ta fotka ukradená..

12 the-hunter the-hunter | Web | 28. prosince 2014 v 21:09 | Reagovat

[11]: Samozřejmě, že ty fotky nejsou moje - ale nikde ani nepíšu, že by byly. Ale pokud se ráčíš dobře podívat, ozdrojované jsou - je to uvedeno dole pod článkem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama