Animefest 2014

18. května 2014 v 17:38 | Hunter |  Co se blogu týče
O víkendu 9. - 11. května se na Brněnském výstavišti konal Animefest - nejstarší a největší festival anime a mangy v Česku. I když anime sleduju jenom krátce a výraz otaku se mi pořád trochu kryje se slovem magor, riskla jsem to a vypravila se tam. A jak to probíhalo?


(Fotky v článku jsou mým dílem. Za nekvalitu se omlouvám, kombinace stařičkého foťáku, nedostatku světla a fotografa spíše svátečnějšího rázu udělala své. Snad na těch barevných šmouhách něco vykoukáte.)

Pátek
Anime sbližuje. Vlastně úplně náhodou jsme s kamarádkou zjistily, že s námi do redakce chodí dvě slečny, které se na Animefest taky chystají. Příjemný bonus, aspoň nás tam provedou...
Oficiální začátek jest v pátek v šest, ale lístky se prý kontrolují už od čtyř. Říkám si - OK, budeme tam kolem čtvrté, snad ta fronta nebude tak strašná.
Dorážíme na Výstaviště. Do tramvaje už po cestě přistupují podivně ustrojená individua, krycím jménem cosplayeři. Začínám si ve svém černém mundůru připadat nepříjemně obyčejně.
Fronta u vstupu předčí všechna má očekávání. A většinu nočních můr. Pokud Výstaviště znáte, představte si špalír dlouhý od hlavního vchodu až kamsi na spodní parkoviště. Pro ty ostatní - bylo to hodně, opravdu hodně dlouhé. Naštěstí Týna, naše nově objevená známá, už z dálky zdraví někoho vepředu, takže asi polovinu toho zástupu sprostě předbíháme. Koncentrace cosplayerů zatím dosáhla kritických hodnot. Šok mi možná trochu zatemnil smysly, ale mám nepříjemný pocit, že v civilu dorazil tak každý desátý. Kamarádka si s Týnou skvěle padla do noty, při vstupu zpívají na celou frontu pink fluffy unicorn. To nám to pěkně začíná...
Fajn, prošli jsme (byť mírně zmateně) přes kontrolu lístků. Míříme do rotundy. Cestou se každých pár kroků ohlížím, trochu hystericky se směju a ukazuju prstem na lidi kolem sebe. Právě kolem prošel Eren!
V rotundě úspěšně chytáme místo (ani si neuvědomujeme, jaké jsme měli štěstí). Shlížíme zajímavé představení Malého divadla kjógenu. Poté vyrážíme na obhlídku místních obchodů. Copak to tam mají? Placky? Plakáty? Figurky? Kondomy s festivalovým potiskem?!


Úspěšně zmeškáváme oficiální zahájení. Co se dá dělat, snad jsme o nic nepřišli. Místo toho si u stánku kupujeme koláčky štěstí, obsahující nějakou radu či předpověď. Ten můj mi tvrdí, že mytí osla je plýtvání mýdlem. Hmm, a to jsem se zrovna chystala jít jednoho přečváchnout...
Ve večerních hodinách se pak vydáváme na hluboce fascinující přednášku o historii střelných zbraních v Japonsku. Přednášející rozhodně umí zaujmout, z těch pár střípků, které mi uvízly v paměti, můžu vytáhnout třeba tenhle - zatímco v USA, které má asi dvojnásobek počtu obyvatel Japonska, je legálně drženo asi 290 milionů střelných zbraní, v Japonsku je to kolem 270 tisíc. Docela síla, že?
Po zbraních zůstáváme v sále na neméně zajímavé povídání o mecha anime. Při promítání záběrů z některých starších děl mám chuť tiše se pohihňávat a tak ze zvyku kroutit očima nad japonskou šíleností. Zjisťuju ale, že to nikdo jiný nedělá - všem tohle zřejmě přijde normální. Až teď mi dochází, do jak podivné komunity jsem se to dostala.
Kolem půl jedenácté nás vyzvedává spolužaččin táta. Jsem přesycená dojmy a pomalu mě začíná opouštět přesvědčení, že cosplay je ultimátní zlo. Děsím se sama sebe!


Sobota
Jelikož první přednáška začíná už o půl deváté, vstávám zhruba v sedm. Je zvláštní i o víkendu odcházet ze spícího domu.
Samozřejmě dorazím trochu později, takže nakonec chytáme místa "na stojáka". Ale přednáška - o rozdílech mezi japonskou mangou a korejsou manhwou - za to rozhodně stojí.
Pak se - stále ve stavu mírné rozespalosti - přesouváme do rotundy na přednášku o sportovních anime. Za mě jednoznačně to nejlepší, co jsem na Animefestu vyslechla. Nejdřív mě trochu zaráží složení posluchačstva, které tak z 90% tvoří ženy, rychle ale pochopím, proč. Přednášející srovnává několik sportovních anime podle "yaoi faktoru" (ne, neptejte se, co to je. Slabším povahám doporučuju ani negooglit).
Pak se dvě hodiny jen tak poflakujeme po Výstavišti, pomáháme s nasazováním paruky a okukujeme prodejní stánky. Potom domů na oběd a rychle zpátky (tu cestu tramvají jsem za víkend absolvovala asi pětkrát, a přísahám, že na konci už mi z ní hrabalo!).

Jako obvykle mám zpoždění, ale spolužačka mi chytla místo, takže následující dvě hodiny trávíme na promítání filmu. "Válka knihoven" je skvělá, knihovníci tady místo hrabání se zaprášenými regály střílí a prchají před zákonem. Zákeřně mě napadá nápad, ale úspěšně se mi daří ho přeprat. Až budu mít čas, možná zkusím vlastní variaci na tohle téma. Kde je hranice mezi inspirací a vykrádáním cizího díla?
Po filmu z momentální nudy zapadáme na přednášku o hostitelském průmyslu v Japonsku. Sedíme sice na zemi a přednášející je trochu nervózní, ale nakonec je to celkem zábava.
Do další přednášky nám zbývají dvě hodiny. Zabíjíme čas nakupováním a naivně si myslíme, že bude stačit přijít na ni o patnáct minut dřív. Nakonec končíme s dalšími nešťastníky nacpaní v chodbě, ze které někdo odsál všechen kyslík, a dovnitř nás stejně nepustí. Náhradním programem je výprava do Alberta, kde ulovíme skromnou večeři. Cestou zpátky musím uznat, že byť jsme nestihli přednášku a chce se mi strašlivě spát, vlastně si to docela užívám. Největší radost mám z pomalu se rodící sbírky placek.
Po návratu si vystojíme další šílenou frontu. Kousek od nás vyčnívá z davu Zero. Dovnitř se nakonec procpeme, a přednáška "Top ten what the hell yaoi moments" za to čekání určitě stála. (Varovala jsem vás, ať si to negooglíte!)
Tentokrát nás vyzvedává moje mamka. Naštěstí, jelikož jet domů tramvají bych asi nepřežila. Cestou chvílemi upadám do mikrospánku, chvílemi vážně zvažuju, že si na příští rok vyrobím cosplay. Přecházím snad na temnou stranu Síly?


Neděle
Vstávám o hodinu později než včera, ale připadám si ještě unavenější. Na domluvený sraz bych přišla (skoro) včas, to by mě ale nesměl zradit Dopravní podnik města Brna, obluda to zákeřná. Mezi Hlavním nádražím a Výstavištěm zřejmě něco kopali, tudíž tudy nejezdí tramvaje, ale náhradní doprava. To vím. Zároveň ale vím, že v sobotu jsem se tam tramvají dostala bez problémů. Rozhodnu se to risknout...
...A končím kdesi u Lucerny, na míle daleko od Výstaviště. Jediné štěstí je, že v tom nejsem sama - na zpáteční cestu se vydávám se skupinkou cosplayerů. Mezitím mi ale spolužačka volá, že na plánovaném promítání už jsou všechna místa plná, tudíž se tam nedostanu.
Po krátkém vnitřním boji vítězí mé línější já - obracím to a místo na Výstaviště jedu domů, kde se pokouším aspoň částečně dohnat spánkový deficit a naučit se na písemku z fyziky.


Pokud bych měla Animefest nějak krátce zhodnotit, musím říct, že to bylo úžasné. Bylo sice těžké skousnout tu neustálou přítomnost tolika lidí (my introverti máme zkrátka těžký život), pokusit se nelézt si s kamarádkou moc na nervy (což po těch dvou dnech nebylo jednoduché) a ovládnout nutkání usínat ve stoje, ale jsem moc ráda, že jsem šla. Pokud to bude jenom trochu možné, příští rok vyrážím zase.
(A myšlenka na cosplay zatím bobtná, roste a dostává čím dál konkrétnější obrysy. Skoro se těším, co z toho nakonec vznikne...)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Amanda Amanda | Web | 20. května 2014 v 21:53 | Reagovat

Wow! Zní to skvěle. Já jsem tedy na anime festu nebyla, za to jsem si to vynahradila Světem knihy, který byl taky prostě úžasný, ale asi ne tak přeplněný, jako už zmíněný anime fest. Ale měli jsme tam různé postavy se Star wars..možná Star treck, těžko říct, já tomu moc nerozumím, ale ten se svítícíma očima byl cute. :D

Fotky jsou náhodou povedené, to jenom já fotím ve skoku na mobil od kamarádky... :D

Počkej, neříkala jsi, že máš cestu kolem? Byla jsi tam nakonec?

2 Majkelina Majkelina | 21. května 2014 v 17:08 | Reagovat

Ahojky :)
Anime mi naprosto, ale naprůsto vůbec nic neříká, takže nemůžu hodnotit. Popis tvého cestování tramvají mi však přišel naprosto dokonalý. :D Měla bych přesvědčit starostku, aby ji u nás také zavedla. Je skvělé, že sis to užila.
Majkelina :)

3 Ilía Ilía | E-mail | Web | 22. května 2014 v 9:00 | Reagovat

Anime nesleduju, ale tohle vypadá jako docela sranda. Že bych začala? :DDD
pink fluffy unicorn- první kolaps :D
Kondomy s festivalovým potiskem- druhý :D
Myslím, že jsem se právě přemluvila na anime :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama