Čarodějka a student

27. května 2014 v 21:54 | Hunter |  Ostatní příběhy, povídky
Zase jednou jsem si z dílen přinesla torzo povídky, kterou jsem pak doma v potu tváře přepisovala. Kecám, tentokrát to byla celkem zábava (i když vykutat z toho nějakou rozumnou pointu dalo zabrat). Poslední dobou zjišťuju,že se mi strašně snadno píše mužská ich-forma, a trochu mě to děsí (jelikož jako čtenář ji moc nemusím).
Zkuste sami říct, jestli (případně jaký) je v mých textech mezi ich- a er-formou rozdíl. Přeju příjemné čtení ;).



Svíčka na stole slabě zablikala a vypadalo to, že každou chvíli zhasne. Přisunul jsem si knihu blíž ke světlu - i když jsem riskoval, že mi chytne papír - a marně se pokoušel soustředit na ta mrňavá písmenka. Ty potvory mi tancovaly před očima a měnily se do slov, která jsem v životě neviděl.
Vzhlédl jsem od posledního naivního pokusu tu bichli dočíst. Oči mě pálily, hlava bolela, krk a záda jsem měl ztuhlé od dlouhého sezení. Takhle se to do zítřka nenaučím.
Zhluboka jsem nasál vydýchané hospodské ovzduší. Kromě mě tu sedělo jen pár pochybných existencí - co jiného taky hledat v tomhle pajzlu na konci světa? Uprchlé vrahy a zloděje. A studenty, kteří tady nedobrovolně zakotvili ve snaze ukrýt se před deštěm, našprtat se na zkoušky a uklidit se z dosahu lichvářů. Ti by po nich totiž čistě hypoteticky mohli požadovat nesplacené dluhy.
Chin řekl, že si mě najde, ať zmizím třeba na konec světa. Připadalo by mu tohle místo dostatečně světa-koncové? Jestli ne, pak už mi asi zbývá jenom najít si loď a přepadnout s ní někde přes okraj.
Do střechy bušil déšť a venkovní temnotu čas od času osvětlil blesk. Kromě zákazníků se hospodou tiše pohyboval i majitel a dvě dívky obsluhující přítomné pochybné existence. Jedna byla vcelku nezajímavá, kulatá, hnědovlasá, s unavenýma očima.
Ta druhá…
Zachytila můj pohled a usmála se. Sklopil jsem oči a doufal, že v tom přítmí nepostřehla moje rozpaky. Byla vysoká, tmavovlasá, s očima podobnýma bleskům bičujícím zem tam venku. Spíš šlechtična než venkovská holka.
Učinil jsem poslední marný pokus začíst se do učebnice, leč mi zřejmě nebylo souzeno ten text někdy přelouskat.
"Co to studujete?"
Černovláska měla nezvykle hluboký hlas. Přisedla si ke mně a zvědavě nahlédla do otevřené knížky.
"Lékař?" zeptala se. Kdovíproč to znělo pobaveně.
"Druhý ročník. Zítra mám zkoušky."
"Zítra? Tak to vám přeju hodně štěstí. Ta bouřka se jen tak neutiší."
"Nezbývá mi, než se modlit," poznamenal jsem sarkasticky. Na druhou stranu, dobře pro mě - jsem si jistý, že v tomhle nečase se za mnou moc Chinových poskoků nepožene.
"Zkuste to," usmála se. Pak se zvedla a odspěchala obsloužit pár choulící se v rohu hospody. Povzdechl jsem si a vrátil se k učebnici.
Pršelo, jako by nemělo nikdy přestat, a blesky se zřejmě chtěly vyřádit na pár let dopředu. Až do půlnoci ale nic nenasvědčovalo tomu, že by tahle bouřka měla být něčím výjimečná.
Začalo to s úderem dvanácté - hromobití tak blízké, jako by mělo v příští chvíli zasáhnout střechu hospody, a dešťové kapky, které snad chtěly přivodit novou potopu světa. Manželský pár - očividně cizinci - se k sobě vyděšeně choulil. Hnědovlasá dívenka položila do oken nové svíčky. Slyšel jsem, jak mumlá modlitbu.
Moje černovláska nevypadala vystrašeně. Naopak - usmívala se.
"Krásná noc, nemyslíte?"
"Na mě poněkud deštivá," odvětil jsem.
"Deštivé jsou nejlepší. Déšť s sebou nosí kouzla."
Neušel jí můj pohrdavý úšklebek.
"Nevěříte na kouzla?"
"Kouzla jsou překonaná věc. Dnes už nemají žádnou moc."
"Myslíte?"
"Nemyslím, vím. Dnes jsou čarodějové většinou spíš laciní šarlatáni. Skutečná magie dávno vymřela."
Černovláska se chladně usmála.
"Lehkovážná slova. Mohla bych vám dokázat, že se mýlíte. Chcete?"
Zvedla se od stolu a přešla ke dveřím.
Pojď za mnou, naznačoval její pohled.
Netušil jsem, co má v úmyslu. Ale i když byl venku příšerný nečas, i když mi z jejího úsměvu běhal mráz po zádech, i když to byl výsměch všemu zdravému rozumu, zvedl jsem se. Něco mi zkrátka nedovolilo ji neposlechnout.
Venku nebyla jen obyčejná průtrž mračen - spíš jako by na nebi někdo otevřel stavidla a nám se teď na hlavu valila přehrada. Černovláska tam stála, dívala se na mě a zplna hrdla se smála. Ten zvuk byl divný - v dešti by vůbec neměl být rozeznatelný, ale já ho slyšel naprosto zřetelně. Při cestě z jejího hrdla do mé mysli jaksi minul uši.
Černovláska byla nezvykle bledá. Její oči vystupovaly z toho bílého obličeje jako dvě tmavé jeskyně, a bylo v nich cosi dravčího.
"Pořád chcete důkaz?" smála se. Až teď jsem si uvědomil, že se směje mně.
Aniž by si počkala na odpověď, zvedla ruce k zuřícímu nebi…
… A bouře jako by poslechla její příkaz. I když bych neřekl, že je něco takového možné, déšť ještě zesílil, bušil mi do hlavy a do ramen, jako by mě chtěl zatlouct do země. A ona se jen smála.
"Pozdravuje vás Chin. Mám se zeptat, proč jste se opozdil s poslední splátkou. Byl z toho velmi mrzutý. Musela jsem mu slíbit, že vás přivedu zpět, abyste mu to mohl vysvětlit osobně."
A do prdele! Když se mnou mozek konečně začal spolupracovat, běželo mi hlavou jediné. Blbec, blbec! Zabedněný pitomec, který dá přednost hezké tvářičce před vlastním krkem.
V pajzlech na konci světa může člověk potkat roztodivnou havěť. Vrahy, zloděje, politické uprchlíky. Chudé studenty. Jednoho by nemělo překvapit, když se mezi nimi objeví i čarodějnice.
A když ta čarodějnice pracuje pro lichváře, se kterým nemá onen nejmenovaný student právě nejlepší vztahy.
Černovláska s rukama stále nad hlavou - déšť se jí, mrše, vyhýbal - vykročila ke mně. Nehodlal jsem zjišťovat, jak přesně ze mě chce mrzutý Chin ty peníze dostat. Budu zkrátka muset rychle přeorganizovat plány.
K tomu mi zbývá vyřešit jedinou otázku - běhají čarodějnice rychleji než studenti?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Majkelina Majkelina | 28. května 2014 v 17:31 | Reagovat

Ahojky :)
Povídka se mi celkem líbí. Na tebe je sice kratší, ale četla se dobře. Jediná věc, který mi vadí je, že začínáš Temnářčit. :D Tereza má pěkný styl a já ráda čtu některé její povídky, ale o to víc bije do očí, když se někdo (ač neúmyslně) opičí. Nevím, prostě to k tobě nepatří.
Majkelina :)

2 the-hunter the-hunter | Web | 28. května 2014 v 17:54 | Reagovat

[1]: Fakt?! Pravda, psala jsem to krátce po přečtení (nebo spíš vyslechnutí) jedné její povídky, ale že by to ve mě zanechalo až tak hluboký dojem? Díky za postřeh, něco takového jsem si vůbec neuvědomila :D.

3 EgoGirl EgoGirl | E-mail | Web | 28. května 2014 v 20:23 | Reagovat

Pěkné, ale jsem s tebou zajedno, mužská ich-forma se mi nečte nejlépe.

4 Majkelina Majkelina | 28. května 2014 v 21:57 | Reagovat

Ahojky :)
[2]: No, jestli sis to přinesla z literární dílny (Předpokládám správně, že to je ta Temnářčina?), tak se ani moc nedivím. Člověk tím prostředím prostě načichne. :D Navíc tvůj styl byl (alespoň u Pohádek z cylindru) velice podobný a pak rozumím, že člověk lehce sklouzne k něčemu takovému.
Jinak mužská ich-forma mi zas tolik nevadí. Ne že bych toužila v ní číst veškerou literaturu, ale byla zajímavým zpestřením.
Majkelina :)

5 Frána Frána | Web | 1. června 2014 v 12:30 | Reagovat

Jediné slovo - páni. Tak dobrou fantasy povídku jsem už nějakou tu chvíli nečetla a že jich čtu hodně. Originální nápad a originální zpracování, krásné zakončení. I přesto, že jsem hrozná perfekcionistka a všechno většinou kritizuji, jsem nenašla nic, co bych ti mohla vytknout. Snad jen že jednou tam máš jsme místo jsem, ale to je jen překlep a maličkost. A zvolení mužské ich-formy byl dobrý nápad, podtrhává to myšlenky a, i když obvykle moc ich-formu nemusím, k této povídce mi sedí.

6 Simix Simix | Web | 1. června 2014 v 13:02 | Reagovat

Hezky píšeš :)

7 Ilía Ilía | E-mail | Web | 19. června 2014 v 13:56 | Reagovat

Mně mužská ich-forma vůbec nevadí... nejspíš jsem divná :DDD
A ta povídka je skvělá. A hlavně ten konec. Ani nevím, co mě na tom tak pobavilo, ale ty to celé táhneš v tak vážném duchu a pak toto. Já teda nevím... Terezin a tvůj styl mi vždycky přišly dost podobné, takže si jsem si už moc nevšimla, jestli to tady bylo víc výrazné než jinde. A jen malá otázečka. Poslouchala jsi Čtyři sta padesát na ruku? :DDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama