Problém pojmenování postav

1. června 2014 v 14:45 | Hunter |  Úvahy o nesmrtelnosti chrousta
Aneb potřebuju si postěžovat na jeden takřka neřešitelný problém, kterým mě trápí mí literární přátelé…


Představte si následující situace. Jste v módu těžce pracovním, píšete, až vám pára stoupá ušima kamsi ke stromu, finišujete s prvotní verzí nějakého textu. Nebo ne, klidně už ho poprvé nebo podruhé pročítáte, vychytáváte mouchy (a proklínáte sami sebe, co za blbosti jste to tam napsali). Zároveň ale máte na papíře (nebo monitoru počítače) plno podivným čar - volných linek, které jako by přímo čekaly, až na ně někdo něco napíše.
Co že to jsou ta podivná prázdná místa připomínající kolonky ve formuláři? No, v mém případě suplují jméno hlavního hrdiny.
Ne vážně, nedělám si legraci. Stává se mi to celkem pravidelně. Naposledy s jedním textem na dílnách, kde mě navíc dosti tlačil čas - nakonec jsem hlavní hrdince přiřkla jméno své drahé mladší sestřičky (schválně, že neuhádnete, co za příběh to je ;)?), ale byla to opravdu až ta poslední věc, kterou jsem s povídkou udělala.
Většinou hrdiny dost dlouho oslovuju jenom Hej ty!, případně - což je ještě horší - právě tím prázdným řádkem. Pokud píšu na počítači, jsou to zase pomlčky nebo podtržítka - _, __, -, -- - nezasvěcený by si mohl myslet, že čte morseovku. Až když potřebuju povídku někomu ukázat, trápím se s vymýšlením jmen.


Dělám to takhle odjakživa. Když jsem od fanfikcí učinila velký krok směrem k mučení vlastních postav v (téměř) vlastních světech, byl můj první příběh založený na jméně hlavního hrdiny. Věděla jsem, že se bude jmenovat Merlin, a to ostatní už nějak vyplynulo samo. Tehdy jsem na tom postavila celý svět (jehož střípek máte mimochodem možnost zachytit v Dračí dceři). Jenže záhy se to zvrhlo, když se jedna z dalších dvou hlavních postav (odporný jízlivý dědek, kterého dodnes naprosto nekriticky miluju) až do sedmé kapitoly jmenovala "___"! Od té doby se to se mnou táhne a nemyslím, že bych se toho zlozvyku někdy zbavila.

(Zajímavý šok pak nastal ve chvíli, kdy už jsem ho prostě pojmenovat musela - trvalo mi snad měsíc, než jsem si na to oslovení zvykla, a pořád jsem měla tendence vidět místo jeho jména tři pomlčky.)

Podobný problém mám se jmény měst, řek, pohoří, kontinentů a podobné zvířeny - mám vymyšlené a vyšperkované krásné místo, už o něm třeba i píšu, ale jméno dodám až na samém závěru. Upřímně řečeno, on ani svět Feeho a Rity se zatím nijak nejmenuje, a to už se v něm nimrám docela dlouho. Někdy se to snažím řešit přejímáním (či podlým kopírováním?) existujících názvů (v tomhle se úžasně hodí Wikipedie), pak ale zase trnu, jestli je třeba někdo nepozná a nebude to působit divně.


Na druhou stranu ale musím říct, že se mi tímhle texty jaksi přirozeně separují. Ty, se kterými budu dál pracovat, obvykle mají aspoň jednu nebo dvě věci pojmenované, a když se k nim vracím, mám se čeho chytit. Ten zbytek (příběhy, na které až tak nespěchám, tudíž jejich hrdinové jména akutně nepotřebují a já s nimi jednám stylem "nechám to vyhnít a uvidím, co z toho vzejde") většinou zmizí v bažinách mého… Ehm, pracovního nepořádku.

A jak to máte se jmény svých literárních miláčků vy? Je oslovení to první, co jim přisoudíte, nebo si ho necháváte až jako třešničku na dortu (či to poslední nutné zlo)? Nebo to prostě neřešíte a ono vám vždycky naskočí samo? Dokázali byste se při psaní sžít s hrdinou, který nemá jméno? A jak je to se zeměpisnými názvy? Vymýšlíte si je sami, nebo sprostě kradete v reálném světě?

(Odkazy na obrázky se zobrazí po kliknutí.)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Majkelina Majkelina | 1. června 2014 v 16:53 | Reagovat

Ahojky :)
Zajímavá úchylka. :D Jména Feeho a Rity se ti nicméně povedla. Osobně dávám svým postavám nejdříve tituly (vévoda, kuchař, ten, co ho hlavní hrdina potkal v hospodě...). V tomto stylu vymyslím celý příběh. Během toho mě většinou jména k některým postavám napadnou. Prostě se hodí k jejich charakterům. Následuje fáze hledání pro většinu ostatích postav. Mám vyhlédnutou jednu stránku jmen v ČR a jedu zezadu (od nejméně častého). Člověk někdy lituje chudáky děti, kterým rodiče dávajá jména jako Teocharis, :D ale najdeš tam i jména zajímavá.
Názvy lokalit jsou složitější. Někdy mi to trvá i několik měsíců. Většinou se snažím vyhnout se jim.
Majkelina :)

2 Amanda Amanda | Web | 1. června 2014 v 19:34 | Reagovat

Někdy taky prostě nevím, ale já hodně těžím ze svého "mladšího pisálka", prostě jsem si tak v páté třídě, když jsem psala "knížku" navymýšlela spoustu jmen a ty teď všemožně používám.

Někdy prostě využiji nějaké běžné jméno, ale když se mi líbí a hodí se, proč ne? (viz Princezna Helen)

Co se googlení týče, tak to jsem spíše hledala anglická příjmení. U fantasy jmen je fajn to, že si můžeš vymyslet takřka cokoliv.

Jednu dobu jsem to dělala i tak, že jsem si vybrala něco, co se té postavy nějak týkalo (vlastnost, schopnost, barva očí...), přeložila jsem si to do různých jazyků, nejčastěji do latiny, potom to přeházela, zdvojila, sem tam něco přidala a jméno bylo na světě. ;-)

3 Ekyelka Ekyelka | 8. června 2014 v 11:26 | Reagovat

Zkoušela jsi na to jít trochu systematicky? Mám rozpracovaný "eklhaft" - sama vidíš, že co máš problémy se jmény, já s názvy povídek. Nicméně to je trochu jiná kapitola.
V rámci "eklhaftu" jsem potřebovala vytvořit skupiny příbuzných jmen (ze stejných jazykových prostředí), abych odlišila jednotlivé národy. Není nic jednoduššího, než nalistovat jednotlivé národní kalendáře a seznamy dětských jmen - a patřičně je upravit. Tam vezmeš a přidáš písmeno, tady naopak něco ubereš, zkrátíš a posuneš, aby to nebylo tak zjevné, tohle je tak exotické, že rovnou může zůstat v daném tvaru.
Hlavně by jména měla jít vyslovit, takže žádných šest X za sebou nebo skupiny souhlásek, jaké nejsme schopni bez náležitého proložení samohláskami vyslovit. A pokud možno by se to mělo dát i snáze zapamatovat, ať nemáš hrdinu ve stylu "no, ten s tím grm ve jménu!".

4 sarush ef sarush ef | Web | 8. června 2014 v 17:04 | Reagovat

Paneboze, jak dokonale ja se v tom vidim!

5 Irith Irith | Web | 9. června 2014 v 18:33 | Reagovat

Já to mám také, ale v umírněnějším stadiu. U mě je spíš problém s pojmenováváním povídek. Jednu fanfikci mám takhle napsanou už asi pět měsíců a za chvíli ji budu muset dát na blog, ale stále nemám vymyšlené žádné jméno...

6 the-hunter the-hunter | Web | 11. června 2014 v 21:52 | Reagovat

[2]: Že nejsi limitována nějakou reálností a můžeš si vymyslet téměř cokoliv, je podle mě občas spíš na škodu. Pak totiž vznikají "jména", která spíš než jména připomínají nahodilé shluky písmenek... Ale mladého pisálka bych taky chtěla :D.

[3]: S názvy povídek mám podobný problém jako s názvy hrdinů. Pokusím se dát tomu křtění určitý řád, jenže u mě to občas dojde to té fáze, že mám o hrdinovi určitou představu, do které ale nepasuje ŽÁDNÉ jméno, a já jsem v té chvíli stoprocentně přesvědčená, že ho ani nenajdu, protože prostě neexistuje. Každopádně díky za tip :-).
A co se (ne)vyslovitelných jmen týče... Co třeba Villentretenmerth :-D?

7 Ekyelka Ekyelka | 12. června 2014 v 9:21 | Reagovat

[6]: Villentretenmerth je snadno vyslovitelné, jen dlouhé a hůře zapamatovatelné - takže co udělá čtenář? Zkrátí si ho na Villena, Villa, jak se mu zlíbí. Lidská přirozenost. (A ano, dělávají mi to také.)

8 redfox redfox | E-mail | Web | 13. června 2014 v 18:53 | Reagovat

Ha! Zlatý drak :-D Villentretenmerth:-P
Ano, přesně tak - mám u sebe složku s kalendářem či seznamy jmen - konkrétně českými, slovenskými, německými (jaké překvapení)a slovanskými. U místopisu používám často staré německé názvy českých obcí, potažmo složeniny a kombinace z těchto jmen... Vlastně se ale nejedná o žádný zázrak - např. tak trochu exoticky znějící Schneeberg je sněžná hora, Elsterbach je ...(račte si dohledat*). Sem tam použiju i tolik profláknutou latinu, ale musí se to do příběhu hodit... může tak vzniknout i easter egg - třeba Phillippa Atheris

9 Ilía Ilía | E-mail | Web | 19. června 2014 v 14:24 | Reagovat

O tomhle mi radši nemluv :DDD Nemám problém s vymýšlením názvů povídek... teda... ne tak velký, jako s postavami. Asi tak před třemi roky, když jsem začínala psát Dobrou krev jsem zaboha nemohla vymyslet jméno pro Erëne a Lastona. Takže, co jsem to neudělala? Najela jsem si na Tolkienovskej seznam elfích jmen a hledala. Erëne jsem změnila z nějakého jiného jména, ale mám docela zlý pocit, že Laston tam už byl :D Takže tak trochu vykrádám chudáka Tolkiena. No... co se dá dělat. Ve dvanácti přece myšlení bolí. Myslím, že se za to půjdu zakopat :DD Navíc ještě mám vyčárkovaný místo na toho draka nedraka (pokud si na něj teda ještě pamatuješ :D) a chudáci ximény by taky neměly doteď jména, kdybychom ve škole neprobírali Cida :DDDD

10 Dragilia Dragilia | E-mail | Web | 25. června 2014 v 18:22 | Reagovat

Jo, se jmény je kříž. :-) Proto se pojmenovávání postav obvykle vyhýbám jak to jen jde. Ale to (bohužel) funguje jen do určitého počtu postav (aneb - když zájmeno ona znamená už v pořadí desátou ženskou, někde se stala chyba :-D )

Proto si poslední dobou zaznamenávám veškeré dobře znějící přeřeky, zkomoleniny a novotvary, které se v mém okolí vyskytnou. Zároveň to pak může fungovat i jak malý vtípek pro zasvěcené.
(Bohužel, při pojmenovávání celého klanu to moc použít nelze. Leda, že by znal člověk nějakého extrémně plodného přeřekávače. :-D)

11 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 14. července 2014 v 22:29 | Reagovat

No já se jmény vždycky bojovala. Nechce se mi vybírat jména mezi anglosaskými ani slovanskými, protože se mi to nikdy nehodilo. Poté tu byla jména vlastnoručně stvořená, šlo vždy o odvozeniny odborných názvů, především z latiny. Ale ne, jména jsou problém a jsou ještě větším problémem, když ten svět je dyspotický :-)
Taky chodím na literární dílny, neznáme se? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama