Jantaročko

12. října 2014 v 0:38 | Hunter |  Ostatní příběhy, povídky
Krátká povídka psaná původně jako úkol na literární dílny, aneb jeden malý kočičí experiment ;).



Noc byla temná a horká. Z bažin za městem stoupaly omamné plyny, měsíc se schovával za mraky a ve vzduchu visela bouře. Kdo mohl, nocoval venku, protože v domech bylo k zalknutí. Ale ani na balkonech a terasovitých střechách se dnes nespalo klidně.
V liduprázdných ulicích svítila sotva jedna lampa z deseti, v ostrůvcích světla, které vytvářely, to však žilo.
Kočkami.
Byly všude; na plotech, na dlažbě, dokonce i na lampách. Byly tam obyčejné šedé myšilovky, hebké domácí kočičky i nesčetnými bitvami zjizvené rváčky ze smetišť na předměstí. Připomínaly publikum.
K publiku patřilo i jeviště uprostřed světla vrhaného plynovou lampou. Jeviště pro dva herce - obrovského kocoura ze slumu, se srstí v barvě myšiny, otrhanými zbytky uší a drápy ostrými jako jehly, a štíhlého černého kocourka, jehož srst vrhala ve světle modravé odlesky. Svého nejméně o polovinu většího soupeře sledoval vyzývavýma jantarovýma očima.
Ulici přikryl plášť dokonalého ticha. Kočky v očekávání zatajily dech.
Zavřísknutí prořízlo vzduch jako nůž, když ale smetištní rváč zahanbeně prchal z bojiště, učinil tak dokonale neslyšně.
Pokojík ve třetím patře činžovního domu voněl bylinkami, ale ani ty z něj nedokázaly vyhnat tísnivý pach nemoci. V posteli se tu choulila mladá dívka, spíš ještě dítě, s propadlými tvářemi a zplihlými zlatými vlasy.
Na kraji postele seděl chlapec, sotva o pár let starší než ona. Tiskl její ruku a chvěla se mu brada, jak se ze všech sil snažil udržet klidný výraz. V jantarových očích se mu leskly slzy.
"Zhoršuje se to," řekl. Dívka zavrtěla hlavou.
"Vůbec ne. Je mi mnohem lépe než včera." A rozkašlala se. Nikdy neuměla lhát.
Chlapec sklonil tvář.
"Eliote…" Sevřela mu ruku.
"Já tě zachráním," zašeptal. "Najdu lék, slibuju."
"Nech toho, Eliote. Víš, že to nemá smysl. Nechoď nikam, chci tě mít tady…"
"Ne! Najdu nějaký způsob! Zachráním tě!" Vytrhl se jí. Oči mu horečnatě plály. Dívka neměla jak ho zastavit a on rozrušeně vyběhl z pokoje.
"Zachráním tě," opakoval pořád dokola. "Zachráním, zachráním…"
Ta žena, čarodějka, žila v přístavu. Pro modrého kocoura to nebyla lehká cesta, neboť vedla přes území znepřáteleného klanu, přesto však zaškrábal na její oprýskané dveře ještě před půlnocí.
Žena měla ebenovou kůži a voněla solí. Zdálo se, že ví, proč za ní přišel.
Zavedla ho dovnitř. Její dům stál na kůlech, pod podlahou šplouchalo moře. Nesvítilo se v něm - ona ani Kocour to nepotřebovali.
Posadila se před ohniště a pokynula mu vedle sebe. Kocour si omotal ocas kolem předních tlapek a zadíval se jí do očí. Vydržela. Nakonec to byl on, kdo musel uhnout.
"Vítej, Kocourku," usmála se. "Čekala jsem, kdy tě konečně uvidím." Zálibně si ho prohlížela.
Kocour naklonil hlavu na stranu. Vypadal netrpělivě.
"Odpověď je ano. Zachráním život té dívky," řekla. "Ale nebude to zadarmo, to doufám víš?"
Přivřel jantarové oči a pozorně naslouchal.
V pokojíku ve třetím patře činžovního domu se toho večera nesvítilo. Dívka spala neklidně, kašlala a dech měla velice mělký.
"Eliote," mumlala ze snu. Když se znovu rozkašlala, nebral záchvat konce.
Vtom se jejího čela dotkla měkká, chladná dlaň. Okamžitě byla vzhůru. Je tu někdo? Nebo se jí to jenom zdá?
"Klid, dítě." Cizí žena. Tvářila se ustaraně. Ale měla uklidňující hlas a ruka na čele byla příjemná. "Ach, Kocourku, je to horší, než jsem myslela," řekla. "Ale dokážu to, neměj strach. Naše dohoda platí. A ty, má milá, teď spi."
Když se probudila, dýchalo se jí mnohem lépe. Za oknem už svítalo.
Něco tiše dopadlo na její postel. Kocour. Malý, modrý, s jantarovýma očima. Pohladila ho a zvíře zamňoukalo. Kdyby to byl člověk, připadal by jí jeho hlas nekonečně smutný.
"Je krásný, že?" usmála se cizí žena. "Získala jsem ho teprve nedávno, ale byl to opravdu dobrý obchod." Pohladila kocoura po hlavě. "Býval prý člověkem, ale pak se kdovíproč vzdal své lidské podoby. Hloupé, nemyslíš?" Ušklíbla se. "Ale teď patří mně. Navždy."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 C.V.O.K. C.V.O.K. | E-mail | Web | 17. října 2014 v 20:09 | Reagovat

Veľmi pekné! Naozaj nádherné opisy. Mala som pocit že skôr ako čítam, sedím niekde v kine a pred očami sa mi striedajú jednotlivé obrazy. A tá atmosféra tajomnej noci... je priam hmatateľná. Štylisticky tiež veľmi pekne komponované, čítalo sa to hladko a príjemne. No a dej samotný. Wow! Päť hviezdičiek za nápad. Vážne sa mi to veľmi páčilo - konečne nejaké normálne čítanie v mori blogových brakov. Ale ako tak pozerám, už veľmi aktívna nie si? Rada by som sa po milej skúsenosti s touto krátkou poviedkou pustila do niečoho väčšieho, tej Dračej dcéry napríklad... Ale už dlho nepribudlo nič nové. Oplatí sa mi to čítať? Budeš ešte pokračovať? (pretože najhoršie čo môže byť je, keď sa čitateľ do niečoho zažerie, a písalek s tvorbou sekne. Určite ma chápeš... Takže? budeš pokračovať? môžem si nájsť novú závislosť? :)

2 the-hunter the-hunter | Web | 19. října 2014 v 9:13 | Reagovat

[1]: Předně moc děkuju :-). Bylo to psané dost narychlo, navíc ve škole, takže jsem mile překvapená, že se to někomu líbí.
Co se Dračí dcery týče - asi bych to neměla u vlastních výtvorů říkat, ale moc nedoporučuju. Psala jsem ji docela dávno, takže ta roveň je... No, řekněme, že nízká. Na blogu ji mám spíš z nostalgie a čas od času nový díl přidám, ale je to velice sporadicky. Jestli si chceš přečíst něco delšího, za lepší považuju Pohádky z cylindru.
A ještě jednou děkuju za komentář. Jestli tu i přes mou mizivou aktivitu (zlepší se to, vážně! :D) vytrváš, bude mi ctí se s tebou potkávat :-).

3 C.V.O.K. C.V.O.K. | E-mail | Web | 20. října 2014 v 13:05 | Reagovat

[2]: Z vlastnej skúsenosti som stihla odpozorovať, že nápady, aké ma napadli v škole, pod všetkým tým nátlakom na slohovnách, seminárkach alebo domácich úlohách... boli jedny z najlepších. doteraz tomu nechápem, ako ma niečo také mohlo napadnúť... ale býva to tak. pod nátlakom zo seba vydáš maximum a je to fakt skvelé! jantaroočko je toho ďalším názorným príkladom :)
Takže tak hej? Poviedky z cylinda (už ten originálny názov má moje sympatie) Dobre dobre... Ako odporúčaš. Idem sa do toho zažrať :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama