Žvanil

21. prosince 2014 v 19:31 | Hunter |  Ostatní příběhy, povídky
Aneb po dlouhé době krátký štěk z kolonky povídkové. Schválně, kdo se ve vypravěči pozná...



V krbu plápolal oheň, za oknem chumelilo a celým domem voněla čerstvě upečená vánočka. Ideální chvíle zalézt si po úmorném posledním dni školy někam do kouta s hrnkem čaje a knihou.
Kniha zcizena ze skrýše vánočních dárků. Můžu si odškrtnout. Na čaj se právě vaří voda.
Ještě dvě minuty. Ještě sto dvacet vteřin ať zůstane ve svém pokoji, a jsem zachráněn.
"Co tam děláš?"
Sakra! Ani jsem se nemusel dívat, abych věděl, že můj rozmilý mladší bratr právě dusá po schodech dolů.
Třeba mám ještě šanci, přesvědčoval jsem sám sebe. Třeba si jenom přišel uzmout svůj předvánoční díl cukroví a zase zmizí.
Jako bych ho neznal. Jako bych s ním nestrávil nekonečných deset let, celé dvě třetiny mého krátkého života.
Tvor, který se prohlašoval za mého příbuzného, vpadl s popěvkem na rtech do kuchyně a na lince. Zákeřně se šklebil.
"Co to čteš?"
"Nic."
"Hmm. Je to dobrý?"
"Jo."
Voda v konvici hučela a bratříček čekal, co řeknu, ale já se nemínil vzdát tak snadno.
"Jak ses dneska měl?"
"Nic moc." Nebyl jsem amatér, abych navázal zdvořilostním "a ty?". I když se mé šance na zdařilý útěk každou vteřinou snižovaly, naděje umírá poslední.
"Chápu, škola i poslední den před prázdninama. Víš, co bych nechtěl?" zazubil se. "No nic, asi půjdu." Seskočil z linky a mně srdce vynechalo jeden úder. Že by opravdu…?!
Pak se ten skřet líbezně usmál.
"Teď mě napadlo, že jsem ti vlastně nevykládal, co se dneska stalo u nás, že? Víš, jak jsme byli na tom koncertě, povídal jsem o tom předevčírem. No a dneska, to bys nevěřil, jak to dopadlo…"
Bohové, za co mě trestáte?!
Nemělo smysl klást odpor. Vlastně jsem si za to mohl sám - kdybych nečekal, až se uvaří voda, rychle sebral knihu a opevnil se ve svém pokoji, tohle by mě nejspíš nepotkalo.
Zalil jsem si čaj, nechal se bratříčkem odvléct ke stolu a jenom přikyvoval, když mi popisoval strasti dnešního školního koncertu. Na zdi za jeho levým uchem visely hodiny. Mluvil nekonečných osm minut a třicet devět vteřin, a ani jednou se napozastavil nad tím, že vede v podstatě monolog.
A pak, když konečně zmlkl a já už se zvedal s naivním pocitem, že dnes bylo jeho úchylce učiněno zadost, se mu najednou zamlžily oči.
"Už jsem ti povídal, co dám letos na Vánoce tetě?"
Neměl jsem sílu ani úpět, a tak jsem jenom srkal čas a přemýšlel, jaké strašlivé zločiny jsem asi spáchal v minulých životech. Proč by mě jinak vyšší síly trestaly tak pekelným sourozencem?

Smějete se? Nesmějte. Nebo vám ho půjčím na prázdniny. Pak mi dáte za pravdu, že ne španělská bota ani waterboarding, ale samomluva je to nejstrašlivější mučení, které kdy lidstvo vynalezlo!

Téma týdne: samomluva
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ilía Ilía | E-mail | Web | 21. prosince 2014 v 20:09 | Reagovat

To znám :D
Velice pěkně popsáno. Zasmála jsem se :D A teď se zamysli nad tím, jaké to je, když máš dva bratry! :D *zuřivě protáčí oči do nebes* :D

2 Ilía Ilía | E-mail | Web | 21. prosince 2014 v 20:09 | Reagovat

[1]: Jo a ještě přeju krásné Vánoce :)

3 the-hunter the-hunter | Web | 21. prosince 2014 v 21:48 | Reagovat

[2]: Děkuju, tobě taky :-). S bratry bohůmdík zkušenost nemám, ale bohatě mi to vynahrazuje extrovertní mladší sestra - je úžasná, ale vysvětlit jí, že by taky někdy mohla být potichu, je občas docela oříšek.

4 Alternative Alternative | E-mail | Web | 22. prosince 2014 v 1:00 | Reagovat

To je pravdu geniální! ...a především trefné.
Ale každý si aspoň jednou vyzkoušel být takovýmto samomluvitelem, ať delšího, či kratšíno (popřípadě krátko-delšího, nebo delško-kratšího) monologu.
Zkrátka...
People are strange.

5 Katerííína Katerííína | E-mail | Web | 22. prosince 2014 v 10:05 | Reagovat

To je dokonalý! :D

6 redfox redfox | E-mail | Web | 23. prosince 2014 v 23:24 | Reagovat

:-D Pěkné a navíc přímo ze života. Jen je třeba si místo bratra dosadit mladší sestru :-P

7 the-hunter the-hunter | Web | 23. prosince 2014 v 23:38 | Reagovat

[6]: I ty, Brute? :D

8 redfox redfox | E-mail | Web | 23. prosince 2014 v 23:57 | Reagovat

[7]: Ano,lišky jsou zcela stejně postižené jako ty :-P

9 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 31. prosince 2014 v 16:50 | Reagovat

Hehe, no, já to naštěstí neznám, sice mám sama mladšího bratra, ale on se mi nerad "svěřuje", takže mám docela klid :-D  Ne, všechny extrovertní děti trpí samomluvou :-D
Jinak přeju prožití zbytku svátků a užij si Silvestr ;)

10 Uncle-picker Uncle-picker | 7. ledna 2015 v 8:54 | Reagovat

Odchýlím se od kurzu ostatních příspěvků a budu trochu kritický - mám na to nárok, poznal jsem se v tom. Přijde mi to nějaké nekonzistentní. Pokud starší bratr mladšího nenávidí, tak ho prostě odpálkuje a rozhodně ho nebude poslouchat. A pokud je s ním smířen, akorát ho strááášně nnuuddíí [:tired:] jeho kecy, tak těžko může být popsán jako "Tvor, který se prohlašoval za mého příbuzného". A naopak - proč se mladší bratr "Zákeřně se šklebil"? To vypadá, jako kdyby ho těmi kecy mučil úmyslně, ale na to to z ostatního textu zase nevypadá. Tak nevím. - Ovšem pointa je brilantní a ve zcela neočekávaný moment, skvělé! (Ale pozor, "samomluva" je něco jiného než schopnost obtěžovat dlouhými monology - k samomluvě nikoho dalšího nepotřebujete.)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama