Poslední výprava do Středozemě

11. dubna 2015 v 22:11 | Hunter |  Recenze
Velkolepá bitva pěti armád! Poslední cesta do Středozemě! Všichni povinně do kin! Takhle nějak zněla reklama, která se na běžného smrtelníka v prosinci valila ze všech stran. Jenže!
Velkolepá? Možná. A poslední? Pokud by šlo všechno v podobném duchu, modleme se za to. Poslední díl hobití trilogie je totiž všechno možné, jen ne zážitek hodný opakování.

Jelikož start e-magazínu Kulturní losos, pro který tenhle článek původně vznikl, se odkládá na dobu neurčitou, zveřejňuju ho aspoň tady. Už, pravda, nejde o recenzi zcela aktuální, na druhou stranu by ale byla škoda nechat na něj sedat virtuální prach v temných složkách počítače. Máte-li tedy odvahu, čtěte dál!



Natahování a plno vaty
Jak název napovídá, poslední díl Hobita se prakticky celý točí kolem bitvy. A to bitvy skutečně gigantických rozměrů, neboť před Osamělou horu si to přišlo vyříkat hned několik znepřátelených part. Někteří chtějí zlato; jiní zase vládu nad světem, zotročení všeho lidstva, elfstva i trpaslictví. A někteří bojují, protože zkrátka nemají jiného východiska.
Ač to zní pěkně, v kuloárech a dračích doupatech se šeptá pravý opak. A ona je to bohužel pravda - Bitva pěti armád je zklamání, o to větší, že jde zrovna o Jacksona a zrovna o Středozem.
A co že je největší bolestí téhle trilogie? Pojďme si to spočítat. Kniha Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky ve vydání z roku 2005 má všehovšudy 250 stran; filmy, které se na ní zakládají, dají dohromady 474 minut, tedy skoro osm hodin. Vidíte ten nepoměr? Útlá kniha vyprávějící příběh takřka pohádkový je materiál značně nekompatibilní s monumentálními velkofilmy, které pak v předloze zkrátka nemají z čeho čerpat. Samotná bitva děj rozhodně nespasí, a i když byla snaha přidat další dějové linky, koketovalo se se Sauronem a mezidruhovým křížením, příběh je zkrátka příliš plytký.

Přemnozí efektové na úkor emocí
Velká část filmu je tak tvořena bezduchou 3D vatou. Co Hobitovi chybí po stránce dějové, to se totiž snaží dohnat počítačovými efekty. Divák má příležitost pokochat se posledním zábleskem slávy Šmakovy (který ostatně patří k tomu nejlepšímu, co je ve filmu k vidění), obdivovat Osamělou horu a obrovskou elfskou armádu, ale pořád je znát, jak prázdná tahle grafická kouzla jsou. Bez příběhu, na jehož pozadí by se mohly odehrávat, jaksi ztrácí na působivosti.
V prostředí, které je na první pohled přitažlivé, na ten druhý ale až příliš líbivé, pak pobíhají emocionálně zcela ploché postavy. Thorinův vnitřní boj i nešťastně zamilovaný Kili by mohli být poměrně slušným útokem na divákovy emoce, jelikož však filmu chybí hlubší zápletka, musí chudáci opakovat stále ty samé rádoby hrdinské fráze. Jedním z mála, kdo si i v posledním dílu udržel mé sympatie, tak byl Bilbo, kterému se proměna z domáckého hobita na dobrodruha a zloděje skutečně povedla. Je škoda, že nedostal ani zdaleka tolik prostoru, kolik by si - mimo jiné jako hlavní hrdina předlohy - zasloužil.

Závěrem…
… lze říct snad jen to, že jsme Hobita všichni ve zdraví přežili a teď můžeme šťastně zapomenout. Zatímco první dál ještě leccos sliboval a i po druhém se dalo trochu doufat, Bitva pěti armád zatloukla do rakve pomyslný poslední hřebíček. Trilogie se snaží hrát na stejně osudovou notu jako Pán prstenů, na rozdíl od něj ale nemá onu osudovost na čem stavět. Hobit není epos o velkých hrdinech, obrovských armádách a záchraně světa; je to pohádka, příběh malého Bilba ve velkém světě. A téměř všechny filmové snahy ji sem propašovat - počínaje trpaslicko-elfskou romancí a konče Sauronem - vyznívají neskutečně prázdně. Naopak scény, které by přesně v duchu knižního Hobita mohly mít onu zdánlivě obyčejnou, ale přitom hlubokou atmosféru, jsou většinou nevybíravě odbyty.
Celkově vzato je Hobit: Bitva pěti armád tak trochu očekávaným zklamáním. Pokud ho považujete za zábavu k balíčku chipsů a nevyžehlenému prádlu a netoužíte nad ním hlouběji přemýšlet, budete nejspíš spokojeni. Pokud ovšem čekáte důstojný návrat do Středozemě, více atmosféry, hloubky a Tolkiena, raději si po stopadesáté pusťte Pána prstenů.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Majkelina Majkelina | 12. dubna 2015 v 14:26 | Reagovat

Ahojky :)
Jo, to je trefné. Já jsem se původně na Hobita těšila, ale je to jedno zklamání za druhým. A vidět Legolase, jak vybíhá po padajících kamenech... ups...to je na mě trochu moc. :D
Majkelina :)

2 the-hunter the-hunter | Web | 14. dubna 2015 v 21:37 | Reagovat

[1]: Tahle scéna je vrcholem vší absurdity, která v tom filmu je. Ale jistým zvráceným způsobem je i jednou z nejvtipnějších - zatímco u těch ostatních člověk zoufale štká a rve si vlasy, tady už nemůže dělat fakt nic jiného než se hystericky smát. Bohužel.

3 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 15. dubna 2015 v 21:27 | Reagovat

Jako zatvrzelý nečtenář fantastiky nemohu s knižní předlohou porovnávat (i když jsem se Hobita pokoušela číst kdysi před deseti lety asi), ale jako veliká kamarádka reálií jsem si tak trochu smlsla na některých scénách. Jak píšu, nemohu porovnávat s knihou, ale závěrečnou část, kdy tam jeden skřet dostával na lopatky Legolase, tu elfku (jméno jsem zapomněla), trpaslíky a oni ho ne a ne skolit (ostří, zkušení, dobří válečníci, kterým nedělá problém postavit se proti převaze a bleskově zabíjet). Navíc mi iritovalo, že v okamžiku, kdy jej mohli probodnout/ střelit/ shodit ze skály... čekali dokud se jejich protivník nezvedne/nechopí zbraně atd. Ne, nemám to ráda a asi jsem na něco takového alergická, uměle vytvářené napětí, kde je poznat záměr za moc nestojí.
Co o Tolkienově tvorbě vím je, že Hobit je vážně trochu komornější záležitost než epická trilogie Pána prstenů. Takže dělat z toho něco víc byl trochu sebevražedný záměr. Navíc mi vadilo, že hudbu použili stejnou jako před dvanácti lety v oné trilogii (i když- to bylo možná také plus). Celkově jsem s tím nespokojená.
V mém výběru existují knihy u kterých se raději podívám na film a pak zvážím jestli si je přečtu. U Hobita si to ještě rozmyslím, film mě nenaladil si ji přečíst.

4 Dorka Jeseňská Dorka Jeseňská | E-mail | Web | 11. května 2015 v 17:50 | Reagovat

Au, to ma trochu zabolelo. No zdruhej strany (čo sa filmov týka) ten rozdiel medzi LOTR-om a Hobbitom je priepastný. Bodaj by aj nie.
No čo sa týka trojky, tá sa mi páčila viac než dvojka. Asi ju považujem za zábavku k balíčku čipsov a v nevyžehlenom prádle bez hlbšieho zmyslu. Nuž ale koľko ľudí, toľko chutí. :-)
S pozdravom,
Dorka Jeseňská

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama